ECLI:CZ:US:2006:4.US.559.06
sp. zn. IV. ÚS 559/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Z. G., zastoupeného Mgr. Martinem Schwarzem, advokátem, Jungmannova 8, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti platebním výměrům Všeobecné zdravotní pojišťovny (ÚP VZP ČR - OP Jablonec nad Nisou) č. 4440603089 ze dne 3. 4. 1995, č. 2140603091 ze dne 3. 4. 1995, č. 2141000477 ze dne 10. 2. 1999 a č. 2140300942 ze dne 27. 10. 2003 ve spojení s rozhodnutím rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 10. 3. 2004, čj. 161/04 LD a rozhodnutím o rozkladu vydané ředitelkou Všeobecné zdravotní pojišťovny dne 17. 5. 2004, čj. R/5/04, a dále proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 12. 2005, čj. 22 E 1195/2005-15, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 5. 2006, čj. 36 Co 60/2006-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, napadaje rozhodnutí shora uvedená, vytýká postupu odvolacího soudu protiústavnost, kterou spatřuje v porušení čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že v důsledku nesprávného rozhodnutí tohoto soudu bylo stěžovateli znemožněno domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu. Ohledně stěžovaných rozhodnutí, jež rozhodnutí soudů předcházela, stěžovatel argumentaci, podporující potřebu tato rozhodnutí zrušit, nepředložil.
Ústavní soud předesílá, že může (z hlediska opodstatněnosti) hodnotit podanou ústavní stížnost jen v tom rozsahu, v němž je požadována kasace rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Rozhodnutí předcházející těmto soudním usnesením vymykají se z přezkumných možností Ústavního soudu proto, že - jak bylo z vyžádaného spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. 22 E 1195/2005, Ústavním soudem zjištěno - byla nejen vydána, ale stěžovateli i doručena před mnoha lety, pročež ústavní stížnost proti nim brojící je podána opožděně. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zákonem o Ústavním soudu je Ústavní soud vázán (srov. čl. 88 odst. 2 Ústavy), takže v uvedeném rozsahu byla ústavní stížnost odmítnuta dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně nepodstatněná, takže nebylo lze postupovat jinak, než ji odmítnout dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
To proto, že Ústavní soud ani z obsahu ústavní stížnosti, ani z vyžádaného spisu nezjistil nic, co by nasvědčovalo jakémukoliv, natož pak extrémnímu zásahu obecných soudů do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv; přitom pouze takovýto zásah mohl by opodstatnit důvodnost ústavní stížnosti. Dlužno je v této souvislosti připomenout, že stěžovatelovy výhrady (uplatněné především v odvolání proti usnesení soudu 1. stupně) spíše se týkají nikoliv postupu soudu vedoucího vykonávací řízení, nýbrž postupu Všeobecné zdravotní pojišťovny, který předcházel vydání exekučních titulů, o něž se nařízený výkon rozhodnutí opíral. Již odvolací soud stručně, avšak přiléhavě vyložil, že v řízení vykonávacím nelze přihlížet k námitkám upínajícím se k řízení nalézacímu. S tímto závěrem se Ústavní soud ztotožňuje, a poněvadž ani jinak - jak již uvedeno - nenalezl v postupu obecných soudů žádné vady posunující stěžovatelovu věc do roviny ústavněprávní, nemohl shledat důvod pro zásah spočívající v kasaci naříkaných rozhodnutí. Pouhý stěžovatelův nesouhlas se závěry, jež v jeho věci soudy učinily, důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2006
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu