ECLI:CZ:US:2006:4.US.578.05
sp. zn. IV. ÚS 578/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Věrou Fořtovou, U Brodu 74, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 23 Cm 13/98, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 26. 8. 2005 obdržel Ústavní soud stížnost pana J. K., jíž brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 23 Cm 13/98, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003. Stěžovatel má za to, že výše uvedenými rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantována čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zkoumal, zda byla stížnost podána včas a zda jsou splněny i další formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a naznal, že ústavní stížnost je podána předčasně.
II.
V předmětné ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na skutečnost, že pro nesprávné hodnocení důkazů bylo ve věci podáno též dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to z důvodu ustanovení §237 odst. 1a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.). Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Stěžovatel není takto povinen vyčerpat procesní prostředek, jenž může být orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o postup dovolacího soudu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Z poučení o opravných prostředcích, jež je obsaženo v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, vyplývá, že proti citovanému rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného rozhodnutí.
Ústavní soud si od obecných soudů vyžádal fotokopii předmětného dovolání a fotokopii doručenky rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, z níž je zřejmé, že bylo doručeno dne 1. 8. 2005.
III.
Jak již Ústavní soud v minulosti konstatoval, souběžné podávání ústavní stížnosti a dovolání není nutné. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů počne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Pokud by byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud vyčkával, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku svého řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nelze takto předjímat a ústavní stížnost je tedy podána předčasně.
Ústavní soud považuje za prospěšné opětovně zdůraznit, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud dovolání nevyhoví, bude moci podat novou ústavní stížnost a v ní zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 2. 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj