ECLI:CZ:US:2006:4.US.581.06.1
sp. zn. IV. ÚS 581/06
Usnesení
Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Miloslava Výborného rozhodl v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelek A. S., M. J., a A. P., zastoupených JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, Ostrava 1, Poštovní, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 o návrhu na odklad jejich vykonatelnosti podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, do doby rozhodnutí Ústavního soudu, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení a družstva Jednota-Jedność, spotřební družstvo, se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 13, IČ 00032387, jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 5. září 2006 se stěžovatelky domáhaly zrušení výše citovaných rozsudků a vedle toho navrhly, aby do doby svého rozhodnutí Ústavní soud odložil podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jejich vykonatelnost. Uvedly, že podle těchto rozhodnutí jsou mimo jiné povinny zaplatit vedlejšímu účastníku řízení každá 806 825 Kč s 11% úrokem z prodlení od 1. listopadu 1999 do zaplacení, vedlejšímu účastníku a státu jsou dále povinny zaplatit náklady řízení a státu též soudní poplatek.
Stěžovatelky k návrhu na odložení vykonatelnosti těchto rozhodnutí konstatovaly, že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a přitom výkon rozhodnutí ve prospěch vedlejšího účastníka bude znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout vedlejšímu účastníku řízení. Uvedly, že jsou důchodkyně a že jediný jejich významnější majetek představují spoluvlastnické podíly (u každé ideální jedné čtvrtiny) na nemovitostech, které byly předmětem restituce a jejichž zhodnocení je titulem nároku podle §7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, jak o něm rozhodly soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími. Protože nedisponují částkou, která byla vedlejšímu účastníku přiznána (u každé z nich jde o téměř 1,5 milionu Kč), a nejsou reálně schopny tuto částku opatřit, prakticky jediný způsob výkonu rozhodnutí je prodej jejich spoluvlastnických podílů na restituovaných nemovitostech, čímž by došlo k praktickému popření účelu restituce. Poznamenaly, že vedlejší účastník opravy a úpravy těchto nemovitostí nefinancoval (v první polovině 80. let minulého století tak učinil Místní národní výbor v Petrovicích u Karviné), k čemuž by Ústavní soud měl přihlédnout při posuzování újmy, která by mohla vedlejšímu účastníkovi vzniknout odložením vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Stěžovatelky byly prostřednictvím svého advokáta vyzvány Ústavním soudem, aby odstranily vady návrhu, mimo jiné aby označily důkazy, jichž se dovolávají na podporu svých tvrzení a návrhů vůči Ústavnímu soudu, zejména návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu 19. září 2006 stěžovatelky, ústy svého advokáta, sdělily, že ve vztahu k návrhu na odklad vykonatelnosti navrhují provést důkaz spisem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 18 C 245/99 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Co 18/2006, neboť jsou v nich založena potvrzení o tom, že stěžovatelky jsou důchodkyně obsahující výši jejich důchodů. K tomu připojily kopie dokladů o starobních důchodech ze srpna 2003 a kopii usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-147 ze dne 2. září 2003, jímž bylo stěžovatelkám přiznáno v plném rozsahu osvobození od soudních poplatků.
Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout třetím osobám.
Ústavní soud konstatuje, že odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí je výjimečným opatřením, neboť odkladný účinek ústavní stížnosti je obecně vyloučen (§79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Účelem tohoto procesního institutu je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím Ústavného soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se rozhodování Ústavního soudu stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní. Jde-li o opatření výjimečné, je třeba splnění podmínek pro odklad vykonatelnosti posuzovat restriktivně. Má-li tento procesní institut splnit svůj účel, je třeba o návrhu na odklad vykonatelnosti, jeví-li se důvodným, rozhodnout s maximálním urychlením po zahájení řízení.
V návrhu na zahájení řízení musí podle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu navrhovatel onačit důkazy, jichž se dovolává na podporu svých návrhů. Navrhuje-li odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutích, musí nejen označit, nýbrž vzhledem k požadavku rychlosti též prokázat splnění podmínek pro vyhovění tomuto návrhu. Pouhým tvrzením stěžovatelek o nemajetnosti, doloženým kopiemi tři roky starých potvrzeních o výši starobního důchodu a tři roky starým usnesením obecného soudu o osvobození od soudních poplatků, blíže nekonkretizovanými odkazy na důkazní prostředky obsažené ve spisech obecného soudu, které Ústavní soud jednak nemá na počátku řízení, kdy má o návrhu na odklad vykonatelnosti s největším urychlením rozhodnout, k dispozici, jednak není podle §81 zákona o Ústavním soudu vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních, nesplnily stěžovatelky svou povinnost prokázat splnění podmínek pro odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl o odmítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť tento návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud poznamenává, že toto rozhodnutí se týká toliko návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, který stěžovatelky aktuálně nebyly schopny osvědčit, nepředstavuje překážku věci rozhodnuté a nebrání Ústavnímu soudu, aby případnému novému návrhu, u něhož bude splnění zákonných podmínek odkladu vykonatelnosti řádně prokázáno, vyhověl, pokud do té doby řízení neskončí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2006
Vlasta Formánková
předseda senátu