ECLI:CZ:US:2006:4.US.581.06.2
sp. zn. IV. ÚS 581/06
Usnesení
Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Miloslava Výborného rozhodl v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P., zastoupených JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, Ostrava 1, Poštovní, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 o návrhu na odklad jejich vykonatelnosti podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, do doby rozhodnutí Ústavního soudu, za účasti 4) Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení a 5) družstva Jednota-Jedność, spotřební družstvo, se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 13, IČ 00032387, zastoupeného JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem, Ostrava-Moravská Ostrava, Preslova 9, 6) J. N., 7) J. R., a 8) P. N., jako vedlejších účastníků řízení takto:
I. Vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 se ve vztahu k A. S., M. J., a A. P., odkládá.
II. Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 5. září 2006 se stěžovatelky domáhaly zrušení výše citovaných rozsudků a vedle toho navrhly, aby do doby svého rozhodnutí Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedly, že podle těchto rozhodnutí jsou mimo jiné povinny zaplatit vedlejšímu účastníku řízení každá 806 825 Kč s 11% úrokem z prodlení od 1. října 1999 do zaplacení, vedlejšímu účastníku a státu jsou dále povinny zaplatit náklady řízení a státu též soudní poplatek.
Návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud usnesením č. j. IV. ÚS 581/06-13 ze dne 11. října 2006 odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť stěžovatelky neprokázaly splnění podmínek pro odklad jejich vykonatelnosti.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu 19. října 2006 (č. l. 24) stěžovatelky znovu učinily návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Tvrdily, že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a přitom výkon rozhodnutí ve prospěch vedlejšího účastníka bude znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout vedlejšímu účastníku řízení. Uvedly, že jsou důchodkyně a že jediný jejich významnější majetek představují spoluvlastnické podíly (u každé ideální jedné čtvrtiny) na nemovitostech, které byly předmětem restituce a jejichž zhodnocení je titulem nároku podle §7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, jak o něm rozhodly soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími. Protože nedisponují částkou, která byla vedlejšímu účastníku přiznána (u každé z nich jde o téměř 1,5 milionu Kč), a nejsou reálně schopny tuto částku opatřit, prakticky jediný způsob výkonu rozhodnutí je prodej jejich spoluvlastnických podílů na restituovaných nemovitostech, čímž by došlo k praktickému popření účelu restituce. Poznamenaly, že vedlejší účastník opravy a úpravy těchto nemovitostí nefinancoval (v první polovině 80. let minulého století tak učinil Místní národní výbor v Petrovicích u Karviné), k čemuž by Ústavní soud měl přihlédnout při posuzování újmy, která by mohla vedlejšímu účastníkovi vzniknout odložením vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Svůj návrh na odklad vykonatelnosti doložily stěžovatelky svými čestnými prohlášeními ze dne 16. října 2006, z nichž vyplývá, že jediným příjmem A. S. je starobní důchod vyplácený Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 7 843 Kč měsíčně, jediným příjmem M. J. je starobní důchod ve výši 8 386 Kč a jediným příjmem A. P. je starobní důchod ve výši 5 934 Kč a že nemají jiný významnější majetek, z něhož by bylo možno uspokojit pohledávku vedlejšího účastníka, než-li výše uvedené spoluvlastnické podíly na nemovitostech, které restituovaly. Čestná prohlášení doložily příslušnými doklady a potvrzeními o starobním důchodu ze dne 13. října 2006, resp. 18. září 2006. resp. 9. října 2006.
Ústavní soud v mezidobí obdržel i vyjádření Okresního soudu v Karviné, který uvedl, že žalovaní č. 4, 5 a 6 (vedlejší účastníci č. 6, 7 a 8) podali dovolání proti napadeným rozhodnutím k Nejvyššímu soudu. Z tohoto důvodu také nebyl Okresní soud v Karviné schopen vyhovět žádosti Ústavního soudu o předložení soudního spisu.
Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout třetím osobám.
Ústavní soud konstatuje, že odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí je výjimečným opatřením, neboť odkladný účinek ústavní stížnosti je obecně vyloučen (§79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Účelem tohoto procesního institutu je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím Ústavného soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se rozhodování Ústavního soudu stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní.
Ústavní soud dospěl k závěru, že je na místě vykonatelnost napadených rozhodnutí ve vztahu ke stěžovatelkám odložit. Stěžovatelky prokázaly aktuálními potvrzení o svých příjmech, které spočívají pouze ve starobních důchodech, a čestnými prohlášeními, že nemají prostředky k vyrovnání pohledávek vedlejšího účastníka č. 5 (každá 806 825 Kč s 11% úrokem z prodlení od 1. října 1999), s výjimkou spoluvlastnických podílů na nemovitostech, přičemž právě v souvislosti s jejich restitucí jim byla uložena povinnost zaplatit uvedenou peněžitou částku. Jediným způsobem výkonu rozhodnutí by byl prodej jejich spoluvlastnických podílů na restituovaných nemovitostech, čímž by došlo k praktickému popření účelu restituce. Ústavní soud při hodnocení majetkových poměrů stěžovatelek přihlédl i ke skutečnosti, že v řízení před obecnými soudy byly stěžovatelky osvobozeny od soudních poplatků. Ústavní soud dále neshledal, že by odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti stěžovatelek byl v rozporu s důležitým veřejným zájmem; naopak odložením vykonatelnosti se, zejména v souvislosti s dovolacím řízením před Nejvyšším soudem, jehož výsledek je důležitý i pro řízení o ústavní stížnosti, vytvoří prostor pro posouzení ústavní stížnosti a poskytnutí ochrany základním právům stěžovatelek, pokud do nich bylo protiústavně zasaženo. Ústavní soud je konečně přesvědčen, že odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí nezpůsobí na straně oprávněného, tj. vedlejšího účastníka č. 5), jehož zapisované základní jmění podle údajů v obchodním rejstříku činí 5 milionů Kč, nepoměrně větší újmu, než jaká by vznikla při nevyhovění návrhu stěžovatelkám, neboť zhodnocení předmětných nemovitostí nezajistil, ani nefinancoval, a nárok na zaplacení žalovaných částek z titulu zhodnocení nemovitosti mu byl přiznán proto, že byl v okamžiku podání výzvy k vydání nemovitostí povinnou osobou ve smyslu §7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, což vedlejší účastník připustil i ve svém vyjádření ze dne 18. října 2006 (č. l. 21).
Protože před Nejvyšším soudem probíhá řízení o dovolání vedlejších účastníků č. 6, 7 a 8 proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím, tj. řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti současně přerušil podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu.
V řízení bude Ústavní soud pokračovat na návrh účastníků nebo vedlejších účastníků po skončení řízení o podaném dovolání. Ústavní soud může v řízení pokračovat i bez návrhu (§63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §111 odst. 2 občanského soudního řádu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2006
Vlasta Formánková
předseda senátu