ECLI:CZ:US:2006:4.US.582.05
sp. zn. IV. ÚS 582/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. P., právně zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Ostrava, Sokolská 22, směřující proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005, č.j. 11 Co 117/2005-46, ve znění opravného usnesení ze dne 26. dubna 2005, č.j. 11 Co 117/2005-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. září 2004, č.j. 56 C 76/2003-22, došlo k vypořádání společného jmění stěžovatele a jeho bývalé manželky (výrok I.) a žalované (bývalé manželce stěžovatele) byla stanovena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů částku 2.000,- Kč (výrok II.)
Výše citovaným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně (výrok I.), žalované stanovil povinnost nahradit stěžovateli na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 2.000,- Kč (výrok II.) a stěžovateli byla uložena povinnost uhradit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.533,50 Kč (výrok III.). Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005, č.j. 11 Co 117/2005-50, byla provedena oprava rozsudku odvolacího soudu ve výroku III., tak, že stěžovateli byla stanovena povinnost uhradit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 41.805,- Kč.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítl, že výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení není přezkoumatelný, a tím dochází k zásahu do jeho práva na rovnost účastníků řízení. Je totiž obecně známa praxe při vypořádání společného jmění manželů, že zpravidla účastníci nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Proto navrhl, aby napadený výrok rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení Ústavní soud zrušil.
K podané ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, který plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jeho vyjádření neobsahovalo žádnou novou argumentaci, tvrzení ani důkazy, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezaslal. Ústavní soud si však vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 76/2003.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ze spisu obecného soudu je patrné, že stěžovatel nebyl spokojen s rozsudkem soudu prvého stupně, a proto jej napadl odvoláním. V odvolacím řízení nebyl úspěšný, ale ústavní stížnost se vztahuje pouze na nesouhlas jemu stanovené povinností náhrady nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 41.805,- Kč.
Právo na spravedlivý proces je zakotveno v čl. 36 a násl. Listiny, resp. v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Zde je proveden výčet základních práv účastníků řízení před soudem. Žádné z citovaných ustanovení Listiny a Úmluvy se však o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje. Přesto Ústavní soud připomíná, že principy spravedlivého procesu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, lze aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bauman proti Rakousku, 2004). Ústavní soud se otázkou nákladů řízení zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 310/05 ze dne 26. září 2005, viz www.judikatura.cz), v nichž uvedl, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část dopadají postuláty spravedlivého procesu. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí instance ve vztahu k rozhodnutí přijatému obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí přijatá obecnými soudy při rozhodování o nákladech řízení vyhovují obecnému požadavku spravedlivosti obsaženému v citovaných článcích Listiny a Úmluvy. Pokud zákon ponechává otázky nákladů úvaze obecných soudů a ty v jednotlivých případech přihlíží k výsledku řízení, finančnímu postavení stran a jejich chování v řízení, nejeví se být taková úvaha ani svévolnou ani nepřiměřenou.
K otázce nákladů řízení se Ústavní soud opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích (např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. IV. ÚS 303/02 či sp. zn. III. ÚS 255/05), v nichž konstatoval, že spor o náhradu nákladů řízení obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod.
Stěžovatel se dovolával práva na rovnost účastníků řízení, neboť podle praxe zpravidla účastníci nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů. Stěžovatel sám uvedl, že takový postup praktikují obecné soudy zpravidla, tedy i z jeho podání je patrné, že prostor pro jiný postup obecných soudů existuje.
Zákonné principy obsažené v ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a ustanovení §146 odst. 1 a 2 o.s.ř., dle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná, resp. účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a dále v ustanovení §150 o.s.ř., jež umožňuje mimořádné nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi, kterému by jinak tato náhrada příslušela, Ústavní soud považuje za ústavně konformní a odpovídající obecnému požadavku spravedlivosti.
K uvedené problematice odkazuje čtvrtý senát Ústavního soudu na rozhodnutí v obdobné věci pod sp. zn. III. ÚS 408/06, kde přístup Ústavního soudu k otázce nákladů řízení popsán podrobněji.
Právu na spravedlivý proces tak odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem, vypořádat se všemi okolnostmi, které vedly k vydání rozhodnutí. V opačném případě může nastat situace ústavněprávního deficitu obdobného neústavnosti.
V projednávané věci krajský soud přesvědčivě zdůvodnil, co jej vedlo k rozhodnutí o nákladech řízení a Ústavní soud neshledal, že by takovým výrokem zasáhl do základních práv stěžovatele namítaným způsobem.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Za správnost : Svozilová