ECLI:CZ:US:2006:4.US.586.05
sp. zn. IV. ÚS 586/05
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dne 17. ledna 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2005, čj. 26 Co 273/2005-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 8. 2005 se J. N. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2005, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 5. 2005 zamítající návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření.
Z napadeného usnesení odvolacího soudu vyplývá, že stěžovatel žalobou podanou k okresnímu soudu dne 30. 3. 2005 zahájil civilní spor proti Městským vodovodům a kanalizacím Vrchlabí, se sídlem ve Vrchlabí, a domáhal se uvedení do původního stavu oplocení sběrné jímky pitné vody na pozemku vedeném ve zjednodušené evidenci jako č. 789 v k.ú. Hořejší Vrchlabí a odstranění ucpávky potrubí přepadu sběrné jímky.
Spolu s žalobou podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se neoprávněných vstupů na předmětnou parcelu. Okresní soud návrh zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal potřebu zatímní úpravy poměrů a neosvědčil nárok ve věci samé. Odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil (aniž by se zabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně a námitkami žalobce proti tomuto závěru) s odůvodněním, že nedomáhá-li se žalobce ve věci samé uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do jeho vlastnického práva, nemá jeho návrh na vydání předběžného opatření věcný podklad a již z toho důvodu nelze podanému návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět. Žalobce navíc svá tvrzení nijak neprokazoval a neosvědčoval a netvrdil rovněž, že mu je vstupem zaměstnanců žalovaného na pozemek činěna další nenahraditelná škoda. Netvrdil-li žalobce, že je mu nadále škoda způsobována a jaká, neosvědčil ohrožení nenahraditelnou škodou a nemůže být v návrhu na nařízení předběžného opatření úspěšný, neboť zatímní poměry účastníků takový zásah soudu nevyžadují.
V odůvodnění své stížnosti stěžovatel tvrdil, že usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2005 bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně právo na dvojinstančnost řízení. Usnesení okresního soudu totiž bylo krajským soudem potvrzeno ze zcela jiných důvodů. Tím mu byla odňata možnost vyjádřit se k právnímu názoru okresního soudu a současně byl porušen i princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí.
Ústavní soud vyžádal fotokopie podstatných částí spisu Okresního soudu Trutnov, sp. zn. 5 C 104/2005, týkající se projednávané věci (žaloba, návrh na vydání předběžného opatření, usnesení okresního soudu ve věci předběžného opatření, odvolání) a poté, co se seznámil s jejich obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Námitky stěžovatele v ústavní stížnosti jsou veskrze procesní povahy a týkají se údajné nespravedlivosti řízení. Ústavní soud předesílá, že spravedlivost řízení z hlediska základních procesních práv zakotvených především v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zásadně posuzuje v jeho celku. Jen výjimečně jsou předmětem jeho přezkumné činnosti dílčí rozhodnutí obecných soudů, resp. postup k jejich vydání směřující, která pravomocnému skončení řízení předcházejí. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti proti předběžnému opatření, Ústavní soud je toho názoru, že s ohledem na způsobilost předběžného opatření zasáhnout ústavně zaručená základních práva nebo svobody, lze tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto, a to i v případě, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno nebylo (srov. nález IV. ÚS 189/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek 24, nález č. 178, str. 327). Z povahy věci však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku), tj. posouzení, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), (srov. nález II. ÚS 221/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek 16, nález č. 158, str. 17). Dle přesvědčení Ústavního soudu uvedeným požadavkům napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela vyhovuje.
K argumentaci stěžovatele, že bylo porušeno právo na dvojinstančnost řízení, Ústavní soud dodává, že základní právo na účinné prostředky nápravy, zakotvené v čl. 13 Úmluvy, nezakládá jakékoliv právo na dvojinstančnost civilního řízení, a to na rozdíl od řízení trestního, kde právo na odvolání je výslovně zakotveno v čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Pokud však zákon v civilních věcech opravný prostředek připustí, řízení o něm musí vyhovovat stejným ústavním procesním principům spravedlivého procesu jako řízení v prvním stupni. To, že v daném případě odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil ze zcela jiných důvodů, není s právem na spravedlivý proces v rozporu, neboť v tomto případě nebylo rozhodováno ve věci samé.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu