ECLI:CZ:US:2006:4.US.618.05
sp. zn. IV. ÚS 618/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. V. K., právně zastoupeného JUDr. Bedřichem Vymětalíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Frýdek - Místek, Leskovecká 2089, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. června 2005, č.j. 3 Ads 34/2005-72, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2005, č.j. 12 Cad 12/2004-59, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním daným k poštovní přepravě dne 14.9. 2005 stěžovatel napadl shora popsaná rozhodnutí soudů a současně navrhl zrušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podání k Ústavnímu soudu učinil stěžovatel bez právního zastoupení, a proto byl vyzván k odstranění této vady. Po jejím odstranění si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. 12 Cad 12/2004, ze kterého zjistil, že napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 15. července 2005.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, činí lhůta k podání ústavní stížnosti 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procením prostředku, který zákon k ochraně práv přiznává.
S ohledem na doručení napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 15. července 2005 uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti v úterý 13. září 2005. Podání k Ústavnímu soudu (dané k poštovní přepravě 14. září 2005) tedy bylo učiněno po zákonem stanovené lhůtě. Promeškání této lhůty Ústavní soud nemůže prominout, neboť to kogentní ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu neumožňuje. Proto vznikl důvod k odmítnutí ústavní stížnosti podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů, nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tato pravomoc Ústavního soudu je blíže popsána v ustanovení §64 a násl. zákona o Ústavním soudu. Podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR jsou soudci Ústavního soudu při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony a zákonem o Ústavním soudu.
Jak z uvedeného výčtu oprávnění Ústavního soudu plyne, Ústavní soud je oprávněn rušit zákony či jejich části, jsou-li v rozporu s normami vyšší právní síly, tj. s ústavními zákony a mezinárodními normami. Do kategorie takto posuzovaných norem však nemohou patřit ústavní zákony či mezinárodní smlouvy. Pokud stěžovatel takový postup požaduje, Ústavní soud konstatuje, že není příslušný k projednání takového návrhu. Posuzování návrhu podle ustanovení §64 a násl. zákona o Ústavním soudu tedy nepřichází v úvahu, neboť k jeho projednání není Ústavní soud příslušný (§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jestliže shledá u návrhu podle §64 odst. 1 až 4 zákona o Ústavním soudu důvody k odmítnutí podle §43 odst. 1 nebo podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ze všech těchto důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout tak, jak je ve výroku uvedeno. Při odmítnutí ústavní stížnosti nepřichází v úvahu, aby Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele a zavázal Městský soud v Praze k náhradě nákladů řízení, které stěžovateli v řízení před Ústavním soudem vznikly (ust. 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu