ECLI:CZ:US:2006:4.US.620.05
sp. zn. IV. ÚS 620/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Mlýnská 13, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, č. j. 3 To 245/2005-114, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2005, č. j. 1 T 154/2004-92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 16. 9. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 14. 4. 2005, č. j. 1 T 154/2004-92, shledán vinným trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, a dále mu byla uložena povinnost nahradit vzniklou škodu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž jednak napadl použitelnost důkazů a jejich vzájemné hodnocení, a dále namítal, že v průběhu trestního řízení došlo k závažnému procesnímu pochybení, neboť o jeho stížnosti podané do usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodla státní zástupkyně, která k němu sama dala podnět. Krajský soud však námitky stěžovatele považoval za nedůvodné a usnesením ze dne 15. 6. 2005, č. j. 3 To 245/2005-114, odvolání stěžovatele zamítl.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v důsledku nezohlednění namítané procesní vady bylo ze strany obecných soudů porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle názoru stěžovatele nebylo možno se ztotožnit se závěrem krajského soudu, že státní zástupkyně by byla vyloučena z rozhodování o stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání pouze tehdy, jestliže by jej sama vydala. Předmětné usnesení bylo sice vydáno policejním komisařem Mgr. V. M., nicméně stalo se tak z podnětu a na základě pokynů státní zástupkyně JUDr. P. L., což je uvedeno přímo v textu usnesení. Ustanovení §146 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), přitom stanoví, že o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, k jehož vydání dal státní zástupce souhlas nebo pokyn, nerozhoduje dozorující státní zástupce, nýbrž státní zástupce jemu nadřízený. Obecné soudy argumentovaly rovněž tím, že usnesením městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. 9. 2004, č. j. 1 Zt 501/2004-14, bylo trestní stíhání stěžovatele zastaveno, přičemž toto rozhodnutí bylo následně usnesením Krajského státního zastupitelství ze dne 27. 10. 2004, č. j. 5 KZt 126/2004-9, zrušeno. V konečném důsledku tedy o trestním stíhání stěžovatele rozhodlo krajské státní zastupitelství jako orgán nadřízený, což dle názoru krajského soudu mělo za následek zhojení výše uvedené vady. Tuto argumentaci je třeba odmítnout, neboť důkazy v mezidobí získané byly užity v dalším průběhu trestního řízení a rovněž právo stěžovatele na zákonný průběh trestního řízení "zhojení" takového pochybení vylučuje. Státní zástupce při jednání před krajským soudem tvrdil, že zmínka o pokynu státní zástupkyně v usnesení o zahájení trestního stíhání je omylem policejního komisaře, který usnesení vyhotovoval. Stěžovatel však neměl přístup ke spisu vedenému pro účely dozoru, proto si nemohl tento údaj ověřit a nezbylo mu než vycházet ze skutečností uvedených ve vyšetřovacím spisu. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Přípisem ze dne 6. 1. 2006 informoval stěžovatel Ústavní soud, že jeho dovolání, které podal proti týmž rozhodnutím, jejichž zrušení se domáhal v rámci řízení o ústavní stížnosti, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1293/2005, odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b trestního řádu.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis městského soudu, sp. zn. 1 T 154/2004, a vyjádření účastníků řízení.
Městský i krajský soud ve svých vyjádřeních odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí. Krajský soud pak dále opětovně zdůraznil, že v konečném důsledku rozhodlo o trestním stíhání stěžovatele Krajské státní zastupitelství v Brně, když zrušilo rozhodnutí Městského státního zastupitelství, jímž bylo trestní stíhání stěžovatele zastaveno. Veškeré důkazy, které byly mezitím provedeny v rámci přípravného řízení, byly znovu provedeny v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně, kde byla zachována kontradiktornost řízení a právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Výše uvedená vyjádření byla stěžovateli zaslána na vědomí, přičemž tento přípisem ze dne 20. 4. 2006 Ústavnímu soudu sdělil, že na své ústavní stížnosti trvá.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
Ústavní soud shledal, že námitka stěžovatele, že o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 7. 2004 neměla s ohledem na ustanovení §146 odst. 2 písm. a) trestního řádu rozhodovat státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, JUDr. P. L., je důvodná. Ústavní soud však toto pochybení nepovažuje za natolik závažné, aby bylo způsobilé zapříčinit protiústavnost napadených rozhodnutí. Ústavní soud se v tomto ohledu ztotožnil s argumentací krajského soudu, že v konečném důsledku byla správnost usnesení o zahájení trestního stíhání podrobena přezkumu ze strany Krajského státního zastupitelství v Brně, byť se tak stalo až poté, co Městské státní zastupitelství v Brně rozhodlo o zastavení trestního stíhání. Ústavní soud má rovněž za to, že za situace, kdy stěžovatelem nebyla zpochybňována správnost usnesení o zahájení trestního stíhání jako takového, nýbrž bylo namítáno pouze procesní pochybení při rozhodování o opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí, nelze důkazy získané v průběhu přípravného řízení považovat za důkazy opatřené nezákonným způsobem a tudíž pro trestní řízení neupotřebitelné, jak dovozoval stěžovatel. Nadto není bez důležitosti, že z důkazů získaných v přípravném řízení byly soudem u hlavního líčení (č.l. 88) provedeny (čtením) toliko důkazy listinné, k nimž ve smyslu nyní namítaného stěžovatel připomínky neměl. Důkazy spočívajícími ve výpovědi svědků provedl nalézací soud dokazování bezprostředně, tedy aniž by byl výpovědi v přípravném řízení učiněné četl; v kontradiktorním procesu nikdo stěžovateli neupíral mimo jiné právo svědkům klást otázky a k jejich výpovědi se vyjadřovat. Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces nedošlo. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
V Brně dne 18. prosince 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu