ECLI:CZ:US:2006:4.US.640.06
sp. zn. IV. ÚS 640/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti npor. J. Č., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, Advokátní kancelář Kříženecký & partneři, v.o.s., České Budějovice, Na Sadech 21, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.6.2006, č.j. 23 Co 226/2006-161, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4.10.2006 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudem, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, že krajský soud jako soud odvolací změnil rozhodnutí nalézacího soudu v jeho neprospěch. Odvolací soud dle jeho názoru nesprávně vyložil čl. 15a písm. a) rozkazu ministra obrany č. 33/1994 (dále jen "rozkaz ministra obrany"), když dospěl k názoru, že souběh zvláštních příplatků dle čl. 15a písm. a) a písm. b) rozkazu ministra obrany není možný. Stěžovatel předestírá svůj výklad tohoto ustanovení a zastává názor, že souběh obou příplatků je možný. Z tohoto důvodu se domnívá, že měl být ve své žalobě vůči České republice - Ministerstvu obrany o proplacení těchto příplatků úspěšný.
Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví a že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatele.
Stěžovatel postavil svou ústavní stížnost na opakování argumentů vznesených již před obecnými soudy, čímž postavil Ústavní soud do role dalšího přezkumného orgánu, která mu ovšem nepřísluší (srov. čl. 83 Ústavy). Ústavnímu soudu nenáleží výklad podzákonných právních předpisů vydaných podle čl. 78 či 79 odst. 3 Ústavy, jakým je i výklad rozkazu ministra obrany, ledaže by - jak již uvedeno - byla interpretace těchto předpisů či (jako v dané věci) uvedeného rozkazu, tak jak ji učinil odvolací soud, očividně rozporná s principy spravedlnosti, čímž by se rozhodnutí o tuto interpretaci opřené ocitlo mimo ústavním pořádkem střežené kautely ústavnosti. Úkolem Ústavního soudu je tedy zjistit, zda napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních lidských práv a svobod stěžovatele. Pouhý nesouhlas stěžovatele s názorem obecných soudů nezakládá porušení jeho základních lidských práv a svobod (srov. např. I. ÚS 157/96, Sb.n.u., sv. č.7, str.165). Stěžovatel však nepředestřel nic, co by věc posunovalo do ústavně právní roviny a ani Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení základních práv a svobod stěžovatele, pročež nemohl dospět ani k závěru, že by z hlediska ochrany ústavnosti bylo nutno stěžované rozhodnutí zrušit.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2006
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu