ECLI:CZ:US:2006:4.US.697.06
sp. zn. IV. ÚS 697/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 29. listopadu 2006 v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů 1) Ing. Z. K., a 2) R. K., zastoupených JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem 397 01 Písek, Národní svobody 26, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2006 č. j. 5 Co 1249/2006-153, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že dle jejich přesvědčení bylo o žalobě na zaplacení částky 16.494,49 Kč s příslušenstvím rozhodnuto v rozporu s právem na soudní a jinou právní ochranu a zasaženo do jejich práva na to, aby jejich záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, jakož i do práva na pokojné užívání majetku. Uvedli, že soudy nesprávně posoudily právní stránku věci, tj. způsob a dobu uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky řízení ze dne 31. 3. 1999, nesprávně pak tuto smlouvu hodnotily jako neplatnou a jejich nárok ze smlouvy plynoucí zamítly. Pokud jde o §3 odst. 2 věta druhá a třetí zákona č. 116/1990 Sb., který soudy aplikovaly, sdělili navrhovatelé, že, s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 21, č. 5, str. 29, a na novelu citovaného právního předpisu zákonem č. 302/1999 Sb., zrušení použitého ustanovení nežádají.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s §212a odst. 1 obč. soudního řádu včetně řízení, které mu předcházelo, a opodstatněně je jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění rozsudku soud II. stupně, s poukazem na ustanovení §3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb., platné v době uzavření smlouvy, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč byla smlouva o nájmu nebytových prostor, uzavřená mezi účastníky dne 31. 3. 1999, bez předchozího souhlasu správního orgánu neplatná a proč tedy žalobcům, nyní stěžovatelům, nemohl být soudem I. stupně přiznán na základě neplatné smlouvy tvrzený nárok na úhradu nájemného, konečně ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaní v době, za níž byl nárok uplatňován, prostory neužívali. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani sdělení Městského úřadu v Písku ze dne 6. 11. 2006, předložené dne 22. 11. 2006 stěžovatelem, když ani z jeho obsahu nelze dovodit udělení souhlasu příslušného správního orgánu k uzavření předmětné smlouvy ze dne 31. 3. 1999 - o nájmu prostor, nepochybně užívaných podnikajícími osobami k provozování služeb. Na odůvodnění rozsudku lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Je třeba dodat, že v obsahu návrhu zmiňovaný nález Ústavního soudu, v němž se zabýval ústavností části zákona č. 111/1994 Sb., ve znění zák. č. 304/1997 Sb., v právní větě, publikované na str. 29 Sbírky nálezů a usnesení č. 21, Ústavní soud mj. vyslovil, že "rovnost postavení účastníků soukromoprávních vztahů však nevylučuje ani zásah státu", čímž měl nepochybně na mysli i možnost zákonné úpravy, určující podmínky pro platnost jejich vzniku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006