ECLI:CZ:US:2006:4.US.704.05
sp. zn. IV. ÚS 704/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupené Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě, Dvořákova 26, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, č. j. 54 C 71/2004-11, ze dne 2. 3. 2005, usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 42 Co 172/2005, ze dne 27. 4. 2005, usnesení Okresního soudu v Ostravě, č. j. 54 C 71/2004-62, ze dne 15. 6. 2005 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 42 Co 369/2005, ze dne 25. 7. 2005, za účasti Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že dne 3. 3. 2004 podala u Okresního soudu v Ostravě návrh na obnovu řízení a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a eventuálně též o ustanovení zástupce pro řízení. Okresní soud v Ostravě usnesením, č. j. 54 C 71/2004-11, ze dne 2. 3. 2005 osvobození od soudních poplatků nepřiznal a právního zástupce neustanovil, když dospěl k závěru, že jde o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva. K jejímu odvolání Krajský soud v Ostravě usnesením, sp. zn. 42 Co 172/2005, ze dne 27. 4. 2005, usnesení Okresního soudu v Ostravě potvrdil. Stěžovatelka reagovala opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, když ji Okresní soud v Ostravě vyzval k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka však vzhledem ke svým majetkovým poměrům soudní poplatek zaplatit nemohla a očekávala rozhodnutí o opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dne 15. 6. 2005 Okresní soud v Ostravě usnesením č. j. 54 C 71/2004-62 řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. K odvolání stěžovatelky, ve kterém upozornila i na to, že okresní soud dosud nerozhodl o opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků, Krajský soud v Ostravě usnesením, sp. zn. 42 Co 369/2005, ze dne 25. 7. 2005, usnesení Okresního soudu v Ostravě potvrdil. Stěžovatelka namítá, že pokud svůj návrh na obnovu řízení jako laik neformulovala zcela správně, měl jí být ustanoven zástupce ve smyslu §30 odst. 2 o.s.ř. Obecné soudy tak využily její nedokonalé znalosti práva a návrh označily za zřejmě neúspěšné uplatňování práva. Nemělo taktéž dojít k zastavení řízení, dokud nebylo rozhodnuto o její opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků. S ohledem na dotčení jejích ústavně zaručených základních práv stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 54 C 71/2004, a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě.
Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření uvádí, že stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl jí ustanoven zástupce pro řízení dle §30 odst. 1 o.s.ř. z důvodů uvedených v napadeném usnesení ze dne 2. 3. 2005. V dalším pak rekapituluje vydání jednotlivých rozhodnutí okresního a krajského soudu.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření sděluje, že podle jeho názoru nedošlo v řízení před odvolacím soudem k porušení ústavních práv stěžovatelky, případně k porušení práv zaručených Listinou. V obou případech odvolací soud rozhodoval na základě obsahu spisu, obě usnesení řádně odůvodnil a dostatečně se vypořádal s námitkami stěžovatelky. Proto zcela odkazuje na tato jeho rozhodnutí.
Shora uvedená vyjádření Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě k ústavní stížnosti neobsahují žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilá ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k nim proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovatelce na vědomí.
Jak Ústavní soud zjišťuje z obsahu ústavní stížnosti a z připojeného spisového materiálu, stěžovatelka podala dne 3. 3. 2004 u Okresního soudu v Ostravě návrh na obnovu řízení a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení. Okresní soud v Ostravě usnesením, č. j. 54 C 71/2004-11, ze dne 2. 3. 2005 osvobození od soudních poplatků nepřiznal a právního zástupce neustanovil a Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelky usnesením, sp. zn. 42 Co 172/2005, ze dne 27. 4. 2005, usnesení Okresního soudu v Ostravě potvrdil. Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě stěžovatelka převzala dne 20. 5. 2005, jak je patrno z dodejky uložené ve spisu (č.l. 45). Pokud tedy stěžovatelka podala předmětnou ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 29. 10. 2005, je tedy ve vztahu k těmto dvěma napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě ústavní stížnost podána po lhůtě 60 dnů stanovené v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a Ústavní soud se z tohoto důvodu tedy nemohl těmito dvěma napadenými usneseními obecných soudů zabývat.
Pokud jde o další dvě ústavní stížností napadená usnesení Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, pak Ústavní soud předně konstatuje, jak již vyslovil mnohokrát ve svých rozhodnutích, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR.
Jak se podává z připojeného spisového materiálu, vyzval Okresní soud v Ostravě po té, co Krajský soud v Ostravě potvrdil jeho rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení právního zástupce stěžovatelky, usnesením ze dne 30. 5. 2005 stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku s upozorněním, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě 3 dnů od doručení zaplacen, bude řízení před soudem zastaveno. Stěžovatelka v návaznosti na tuto výzvu opětovně požádala dne 7. 6. 2005 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení (č.l. 49). Okresní soud s ohledem na předchozí jeho zamítavé rozhodnutí ze dne 2. 3. 2005 se touto její opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení již výslovně nezabýval a vzhledem k tomu, že stěžovatelka přes poučení ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, rozhodl usnesením ze dne 15. 6. 2006 o zastavení řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě toto jeho rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelka výše uvedená rozhodnutí obecných soudů napadá s poukazem, že jimi došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Pokud stěžovatelka namítá, že se obecné soudy měly nejprve znovu zabývat její další žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení ze dne 7. 6. 2005, pak Ústavní soud, s ohledem na předcházející zamítavá rozhodnutí obou obecných soudů ze dne 2. 3. 2005 a 27. 4. 2006 v téže věci, nepovažuje tento postup obecných soudů k žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení za vybočení, které by dosahovalo ústavně právní dimenze, která jedině by opravňovala jeho zásah.
Pokud pak jde o samotná rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku z podání návrhu na obnovu řízení, pak podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je povinností navrhovatele zaplatit poplatek z návrhu na zahájení řízení již při vzniku poplatkové povinnosti, tedy spolu s podáním návrhu. Neučiní-li tak, pak dle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jej soud vyzve k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí, a po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Poplatková povinnost směřuje vůči všem účastníkům řízení, v daném případě všem navrhovatelům. Pokud tito nesplní svou povinnost, zákon předpokládá, že budou upomenuti, a teprve poté vůči nim nastupuje přímý následek nesplnění této povinnosti, jímž je rozhodnutí o zastavení řízení. Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal žádné vady v tomto postupu soudů, neboť napadená rozhodnutí obecných soudů byla vydána v souladu se zákonem. Rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo po jejich pravomocném rozhodnutí o zamítnutí návrhu na osvobození od soudního poplatku a po marné výzvě k jeho úhradě řízení zastaveno, bylo nevyhnutelným procesním důsledkem postupu stěžovatelky. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá dále dotčení jejího práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny). Tato její námitka však směřuje proti prvním dvěma napadeným usnesením obecných soudů, která byla podána, jak shora uvedeno, po lhůtě stanovené pro jejich podání.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v části návrhu na zrušení prvních dvou napadených rozhodnutí odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], ve zbývající části pak odmítnout ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 7. 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu