ECLI:CZ:US:2006:4.US.749.05
sp. zn. IV. ÚS 749/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Ing. J. F., právně zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, 28 října 5, Opava, proti usnesení Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, ze dne 5. 7. 2005, č.j. ORI-1082/MO2-TČ-2004, a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2005, č.j. ZN 1651/2005-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha 1, ze dne 5. 7. 2005, č.j. ORI-1082/MO2-TČ-2004, a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2005, č.j. ZN 1651/2005-7.
Výše uvedeným rozhodnutím mělo dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu zaručena čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo dle názoru stěžovatele dojít k porušení čl. 2 odst. 2 a 4 a čl. 90 Ústavy ČR.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel podal dne 9. 3. 2005 trestní oznámení na svoji bývalou manželku Mgr. M. F., neboť naznal, že tato jej při vypořádávání společného jmění manželů uvedla vědomě v omyl, čímž stěžovateli vznikla škoda nejméně 183.000,- Kč. Bývalá manželka stěžovatele nechala v rámci rozvodového řízení připravit smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů pro dobu po rozvodu, jež sice odpovídala ústní dohodě, ale byla nenaplnitelná a neproveditelná, o čemž Mgr. F. prokazatelně věděla. Bezprostředně po nabytí účinnosti smlouvy se pak domáhala neplatnosti několika jejích dílčích částí, v nichž byly upraveny dispoziční práva k účtům stavebního spoření a převod práv k souboru nemovitostí v obci Košík. Zatímco právní zástupce Mgr. F. nastalou situaci zhodnotil jako chybu, kterou lze snadno opravit, samotná Mgr. F. uvedla, že se "nejednalo o omyl, ale o promyšlený plán, jak si zachovat páku na stěžovatele, kdyby nechtěl dělat to, co by si ona přála".
Usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, místní oddělení Benediktská, ze dne 5. 7. 2005, č.j. ORI-1082/MO2-TČ-2004, bylo rozhodnuto o odložení věci - podezření z trestného činu podvodu dle ustanovení §250 zákona č. 140/1961, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TZ"). Proti tomuto odložení věci podal stěžovatel stížnost, jež však byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2005, č.j. ZN 1651/2005-7, zamítnuta jako nedůvodná.
Dle názoru stěžovatele je závěr policejního orgánu i státního zastupitelství o odložení trestního oznámení v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními a v žádné možné interpretaci z nich nevyplývají. V souvislosti s uvedeným pak odkazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 84/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3 nebo nález, sp. zn. III. ÚS 166/1995, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4. Ze skutkových zjištění dle stěžovatele vyplývá, že Mgr. F. při vypořádávání jejich společného jmění manželů v roce 2000 stěžovatele úmyslně uvedla v omyl, a to tím, že nechala do písemné smlouvy o vypořádání společného jmění manželů zapracovat pasáže o převodu účtů stavebního spoření znějících na děti manželů F. na poškozeného, ač věděla, že tyto pasáže jsou neplatné a poškozený se jejich naplnění bude marně domáhat.
¨
III.
Účastník řízení - Obvodní ředitelství Praha 1 - ve svém vyjádření k předmětné ústavní stížnosti krátce zrekapitulovalo instanční postup při vyřizování dotčeného trestního oznámení.
Přípisem ze dne 3. 1. 2006 se k ústavní stížnosti vyjádřilo též Obvodní státní zastupitelství, jež po vylíčení skutkových a právních okolností případu uvedlo, že stěžovatel Ing. F. se snaží kriminalizovat občansko právní spor, jenž vede se svojí bývalou manželkou.
Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Jak stěžovatel sám ve svém podání správně poukazuje, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zákonnost jejich rozhodnutí mu přísluší přezkoumávat pouze v těch případech, kdy bylo takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Z uvedených ustanovení, jež obsahově spadají pod právní institut práva na spravedlivý proces, zejména vyplývá právo na soudní ochranu, či na ochranu jiným orgánem než soudem, v případě porušení subjektivního práva fyzické či právnické osoby. To však znamená, že postup podle citovaných ustanovení pamatuje na zcela jiné situace, než tomu bylo v souzené věci. Jak již totiž Ústavní soud judikoval dříve, "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení, sp. zn. II. ÚS 361/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 345).
Rovněž v souzené věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že obvodní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhaná, totiž neexistuje.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 8. 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu