ECLI:CZ:US:2006:4.US.750.06
sp. zn. IV. ÚS 750/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. J., zastoupené Mgr. Tomášem Kalabusem, advokátem se sídlem Millenium Center, Brno, Hybešova 42, proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka ze dne 8. 11. 2006, č.j. 071 EX 598/06-17/Ku, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a dále v čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozhodnutím se přikazuje provést exekuci prodejem nemovitostí, které jsou dle výpisu z katastru nemovitostí ve výlučném vlastnictví stěžovatelky. Jako povinný je označen bývalý manžel stěžovatelky a z exekučního příkazu vyplývá, že se exekutor domnívá, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění manželů povinného a stěžovatelky. Jejich manželství však bylo před více než třemi lety rozvedeno. Zároveň nebylo prokázáno, že by na ni přešla povinnost podle §36 odst. 3 exekučního řádu. Z těchto důvodů se tedy stěžovatelka brání proti provedení exekuce prodejem předmětných nemovitostí a navrhuje, aby Ústavní soud napadený příkaz zrušil. Zároveň stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného příkazu.
Ústavní stížnost je podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. §75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soudnictví je mimo jiné postaveno na principu subsidiarity, který vyžaduje, aby stěžovatel nejprve využil všechny možnosti, které mu k ochraně jeho práv zákon nabízí v řízení před obecnými soudy, teprve po jejich vyčerpání se obracel na Ústavní soud a to pouze pokud má za to, že postupem obecných soudů bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Stěžovatelka se rozhodla svou situaci řešit prostřednictvím ústavní stížnosti, aniž by využila procesních prostředků, které upravuje občanský soudní řád, konkrétně ust. §267, který zakotvuje možnost uplatnit svá práva návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Ustanovení §52 exekučního řádu přitom stanoví, že pro exekuční řízení se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu. Takto zvoleným postupem se stěžovatelce nepodařilo naplnit podmínky pro přípustnost ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soud nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V souvislosti s odmítnutím ústavní stížnosti jako nepřípustné nebylo možné vyhovět ani návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka