ECLI:CZ:US:2006:4.US.779.05
sp. zn. IV. ÚS 779/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů P. P. a M. P., zastoupených JUDr. Lubošem Hádkem, advokátem se sídlem v Železném Brodě, Štefánikova 416, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 2. 2005, č. j. 6 Nc 5209/2005-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 6. 12. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost pro porušení zákona", z jehož obsahu Ústavní soud dovodil, že se jedná o ústavní stížnost ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelé se ve svém návrhu domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud"), jímž byla na základě vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 26. 1. 1998, č. j. 13 C 1127/97-25, nařízena exekuce pro vymožení pohledávky za stěžovateli ve výši 543 377 Kč s příslušenstvím, jakož i pro vymožení nákladů nalézacího řízení ve výši 46 133,50 Kč, nákladů předcházejícího výkonu rozhodnutí dle usnesení okresního soudu ze dne 8. 1. 1999, sp. zn. 30 E 1027/98, ve výši 17 643 Kč, nákladů řízení o odklad výkonu rozhodnutí podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 20 Co 252/2002, ve výši 1 325 Kč, nákladů odvolacího řízení podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 20 Co 86/2003, ve výši 1 325 Kč, a nákladů exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce. Okresní soud rovněž v napadeném rozhodnutí pověřil provedením exekuce Mgr. Zuzanu Bartošovou.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud přitom z obsahu ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatelé podali proti usnesení okresního soudu ze dne 28. 2. 2005, č.j. 6 Nc 5209/2005-24, odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto, což k dotazu Ústavního soudu potvrdil i Okresní soud v Mladé Boleslavi. Bylo tedy zřejmé, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, jež jim k ochraně jejich práva poskytuje platný právní řád.
V §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků tehdy, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele nebo tehdy, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti netvrdili existenci žádného z výše uvedených důvodů a ani Ústavní soud důvody pro aplikaci §75 odst. 2 neshledal.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2006
Michaela Židlická