ECLI:CZ:US:2006:4.US.804.05
sp. zn. IV. ÚS 804/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného Mgr. Františkem Pohankou, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, směřující proti zásahu do jeho základních práv ze strany Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, spojené s návrhem na zrušení §§12 až 16 zák.č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud ve smyslu §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázal Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, aby pokračoval v porušování základního práva stěžovatele. Dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že Český úřad zeměměřický a katastrální je povinen umožnit stěžovateli ověřovat výsledky zeměměřických činností, k jejichž výkonu je oprávněn dle ust. §3 odst. 4 zák.č. 200/1994 Sb. Zároveň s tím stěžovatel navrhuje zrušení ust. §§12, 13, 14, 14a, 15, 16 zák.č. 200/1994 Sb. Stěžovatel se domnívá, že postup Českého úřadu zeměměřického a katastrálního je v rozporu se základními právy zakotvenými v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále v čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Stěžovatel se žádostí ze dne 21. 9. 2005 domáhal u Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vydání úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností dle §13 odst. 1 písm. a) až c) zák.č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších zákonů. Tato žádost byla dopisem ředitele personálního odboru vyřízena negativně. Stěžovatel nesplňuje podmínku pro udělení oprávnění, která je uvedena v §14 odst. 2 písm. b), a sice ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru alespoň magisterského studijního programu. V tomto postupu spatřuje stěžovatel porušení svých výše uvedených základních práv, neboť správní orgán v jeho případě aplikoval ustanovení, která stěžovatel považuje za protiústavní.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Zákon o Ústavním soudu §75 odst. 1 stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví. Ústavní soud může do činnosti jiných orgánů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy.
V tomto případě stěžovatel nevyčerpal všechny možnosti, které mu náš právní řád dává k ochraně jeho práv. V ust. §19 zák.č. 200/1994 se stanoví, že na udělení a odejmutí úředního oprávnění podle §14 a 15 tohoto zákona se použijí obecné předpisy o správním řízení. V případě stěžovatele to byl správní řád platný do 31. 12. 2005, zák.č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"). Stěžovatel se tedy měl v první řadě domáhat u Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vydání správního rozhodnutí ve věci své žádosti. Pokud by Český úřad zeměměřický a katastrální rozhodnutí nevydal, mohl se stěžovatel domáhat vydání tohoto rozhodnutí u orgánu, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání [§50 správního řádu]. V případě nesouhlasu stěžovatele s rozhodnutím správního orgánu pak možnosti jeho dalšího postupu upravují předpisy o správním řízení a o správním soudnictví. Nejedná se tedy o nenapravitelný zásah do základních práv stěžovatele, neboť stěžovatel při řešení své situace nevyužil všech prostředků, které mu zákon k ochraně jeho zájmů poskytuje.
Pokud je ústavní stížnost nepřípustná, musí se tato okolnost promítnout i do rozhodnutí o návrhu na zrušení jednotlivých ustanovení zák.č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Je-li ústavní stížnost projednání neschopná, odpadá tím i podmínka projednání návrhu na zrušení zákona.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a návrh s ní spojený dle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu