ECLI:CZ:US:2006:4.US.806.05
sp. zn. IV. ÚS 806/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2006 v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem Bratislavská 7, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č. j. 18 Co 44/2005-48, a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 9. 2004, č. j. D 221/98-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. 12. 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v dědické věci, v níž bylo rozhodnuto o dodatečném projednání dědictví po její matce s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti postrádající bližší ústavněprávní argumentaci tvrdila, že postup soudů porušil její právo na spravedlivý proces tím, že soudy nerespektovaly smysl a obsah jejího procesního snažení, jehož cílem bylo učinit předmětem dědického řízení po její matce řadu dalších pozemků, avšak soudy nedospěly k závěru, že by matka či její předemřelý manžel vlastnili v okamžiku své smrti pozemky, jež identifikovala stěžovatelka ve svých návrzích. Podle relevantních právních předpisů měly soudy, resp. soudní komisařka, povinnost řádně vyšetřit dědické právo a sporné skutečnosti. Stěžovatelka měla být poučena o možnosti podat návrh na rozhodnutí o sporné skutečnosti a podat "ve stanovené lhůtě" žalobu na určení ohledně sporných pozemků.
Z usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 9. 2004, č. j. D 221/98-28 Ústavní soud zjistil, že okresní soud dodatečně projednal dědictví po matce stěžovatelky, když původní řízení bylo v roce 1990 zastaveno pro nepatrný majetek. Důvodem dodatečného projednání byla 1/2 nově objevené chaty v ceně 2.576,50 Kč a pohledávka zůstavitelky ve výši 669,50 Kč. Okresní soud nevyhověl žádosti stěžovatelky, aby do dědictví byla zařazena investiční půjčka družstvu a další pozemky, neboť dospěl k závěru, že k datu smrti zůstavitelky neexistovaly.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, v němž argumentovala obdobně jako v ústavní stížnosti. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č. j. 18 Co 44/2005-48 Ústavní soud zjistil, že krajský soud shledal odvolání stěžovatelky nedůvodným, a proto usnesení okresního soudu potvrdil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatelka neprokázala, že došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva". Může tak činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03 in Sb. n. u., sv. 33, str.371).
Protože námitky stěžovatelky uváděné v ústavní stížnosti se týkaly aplikace a interpretace jednoduchého práva obecnými soudy, hodnotil Ústavní soud s ohledem na výše uvedené, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly normy jednoduchého práva, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
Okresní soud v napadeném usnesení (str. 2 verte nahoře) uvedl, že ohledně předmětných pozemků bylo provedeno šetření v rámci dědického řízení po manželovi zůstavitelky, který zemřel v roce 1972, (zůstavitelka zemřela v roce 1989). Avšak ani tehdy tyto pozemky neexistovaly. Krajský soud k tomu v napadeném usnesení (str. 2 verte nahoře) s odvoláním na princip správnosti katastru nemovitostí (§11 a §16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.) dodal, že tato zjištění nejsou způsobilá zpochybnit ani údaje obsažené v katastrálním operátu.
Provedené důkazy byly zákonným postupem hodnoceny a byl učiněn ústavně přijatelný závěr, když byly vypořádány všechny námitky stěžovatelky. Ústavní soud z důvodů vyložených výše nemohl dospět k závěru, že by obecné soudy postupovaly libovolně a že by jejich závěr, vedoucí k nevyhovění návrhům stěžovatelky, byl učiněn způsobem, jenž porušuje stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Stejný závěr platí i ohledně námitky nesplnění poučovací povinnosti, která nebyla blíže rozvedena.
Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. ledna 2006
Vlasta Formánková, v.r.
předsedkyně senátu