ECLI:CZ:US:2006:4.US.827.05
sp. zn. IV. ÚS 827/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky TRESTLES, a.s., se sídlem v Karviné-Mizerově, Mickiewiczova 2389, zastoupené JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Mariánské Hory, 28. října 211, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2005, č. j. 9 Co 1492/2005-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 27. 12. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 14. 3. 2005, č. j. 2 Nc 3276/2005-6, tak, že se návrh stěžovatelky na nařízení exekuce zamítá.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jestliže je mimořádný opravný prostředek ze zákona přípustný, jako je tomu v případech stanovených v §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen "občanský soudní řád"), tedy v případech, kdy rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebo kdy rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, je stěžovatel povinen takový mimořádný opravný prostředek využít. V opačném případě je jeho ústavní stížnost s ohledem na zásadu subsidiarity nepřípustná.
Jiná je situace v případě, kdy je přípustnost mimořádného opravného prostředku založena uvážením orgánu, o tomto prostředku rozhodujícím, jako je tomu u dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. O takový případ se ovšem v posuzované věci nejedná. Podle §238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Dle §238a odst. 2 občanského soudního řádu platí ustanovení §237 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu obdobně. Z výše uvedeného plyne, že dovolání proti napadenému rozhodnutí krajského soudu je přípustné ze zákona, a to podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s §238a odst. 2 občanského soudního řádu.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka, i přes chybné poučení ze strany odvolacího soudu, možnosti podat dovolání využila, nicméně Nejvyšší soud České republiky o jejím dovolání doposud nerozhodl. Jestliže stěžovatelka za situace, kdy je mimořádný opravný prostředek ze zákona přípustný, podala ústavní stížnost, aniž by vyčkala rozhodnutí soudu o tomto mimořádném opravném prostředku, nevyčerpala dosud všechny procesní prostředky, jež jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, proto Ústavní soud její ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj