ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.18.06.2
sp. zn. Pl. ÚS 18/06
Usnesení
Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo ve věci návrhu JUDr. I. B., zastoupené JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem, Gorkého 42, Brno, na zrušení §106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, o níž se vede řízení pod spisovou značkou Pl. ÚS 18/06, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, takto:
Soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci Pl. ÚS 18/06.
Odůvodnění:
Stěžovatelka spolu s ústavní stížností, o níž se vede řízení u Ústavního soudu II. ÚS 53/06, učinila podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, akcesorický návrh na zrušení §106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Usnesením sp. zn. II. ÚS 53/06 ze dne 16. března 2006 bylo řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky podle §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přerušeno a plénu byl pod sp. zn. Pl. ÚS 18/06 postoupen k rozhodnutí návrh na zrušení §106 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Na poradě pléna konané 30. května 2006 předestřeli soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný plénu k řešení otázku svého případného vyloučení z projednání a rozhodování věci. Pavel Rychetský předložil plénu stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny a Senátu týkající se projednávání novely zákona o soudech a soudcích po derogačním nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 7/02 a uvedl, že ve funkci místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti předkládal návrh novely zákona o soudech a soudcích včetně jeho nyní napadeného ustanovení do vlády a vládu jako předkladatele pak v legislativním procesu zastupoval a za schválení návrhu zákona se osobně angažoval. Miloslav Výborný, s odkazem na předložený stenozáznam, uvedl, že jako tehdejší poslanec vystupoval v rozpravě k návrhu zákona a Dagmar Lastovecká, také s odkazem na předložený stenozáznam, uvedla, že byla jako tehdejší senátorka zpravodajkou ve věci tohoto návrhu zákona v Senátu. Všichni tři však uvedli, že se z těchto důvodů podjatými být necítí.
Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle §36 odst. 2 je soudce též vyloučen, pokud byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle §36 odst. 3 se však za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
Podle §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
Plénum Ústavního soudu poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, §30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, §42 – 44; viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005). V tomto světle nelze ustanovení §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.
Plénum Ústavního soudu v prvé řadě konstatuje, že soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný neprohlásili, že se cítí být ve věci podjatými. Prohlásili naopak, že se podjatými být necítí, přesto ale plénu předestřeli návrh, aby o této otázce usnesením rozhodlo. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný nejsou z důvodů, které uvedli, vyloučeni z projednání a rozhodování věci Pl. ÚS 18/06, neboť podle §36 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není důvodem pro vyloučení soudce Ústavního soudu účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů, bez ohledu na to, zda návrh právního předpisu koncipoval nebo vystupoval jako navrhovatel nebo se k obsahu právního předpisu vyjadřoval či pro jeho schválení hlasoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. května 2006
Pavel Holländer
místopředseda Ústavního soudu