ECLI:CZ:US:2007:1.US.1141.07.1
sp. zn. I. ÚS 1141/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera, soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Františka Duchoně, o ústavní stížnosti společnosti ANGLIA AUTO ACCESSORIES LIMITED, se sídlem Unit 3 Eastlands Industrial Estate Leiston Suffolk IP16 4 LL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, adresa pro doručování Šumavská 29, Brno, zastoupené Mgr. Milanem Kachlíkem, advokátem se sídlem Ptašinského 4, Brno, proti usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 12. 2005, čj. 5 C 982/2005-34, ze dne 3. 5. 2006, čj. 5 C 982/2005-38, a ze dne 15. 9. 2006, čj. 5 C 982/2005-45, a dále proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2007, čj. 20 Co 608/2006-55, za účasti Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a společnosti BMB, spol. s r. o., se sídlem Nádražní 524, Ždánice, IČ 46905235, jako vedlejší účastnice, zastoupené JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem Národní třída 71, Hodonín, takto:
:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se žalobou, podanou k Okresnímu soudu v Hodoníně dne 15. 6. 2005, domáhala po žalované (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnici) zaplacení částky 223 369,65 Kč s příslušenstvím.
Usnesením ze dne 13. 9. 2005, čj. 5 C 982/2005-28, vyzval okresní soud stěžovatelku, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek na účet soudu č. ú. 3703-2227671/0300, VS 0511098205, a poučil ji o zastavení řízení pro případ nezaplacení soudního poplatku. Tuto výzvu doručil dne 13. 10. 2005 tehdejšímu zástupci stěžovatelky JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D.
Dne 18. 10. 2005 došlo okresnímu soudu vyjádření vedlejší účastnice (žalované), v němž upozorňuje, že stěžovatelka vypověděla svému zástupci plnou moc ke dni 1. 6. 2005, přičemž žaloba byla podána až dne 15. 6. 2005 (pozn. Ústavního soudu: k žalobě je přiložena plná moc datovaná 13. 6. 2005). Z přiložených dopisů ze dnů 17. 6. 2005 a 13. 7. 2005, podepsaných představitelem stěžovatelky, vyplývá, že "bylo nutné zbavit JUDr. Kulhánka plné moci ve všech našich kauzách", a dále "co se týče pozice JUDr. Kulhánka, ten byl zbaven plné moci 1 / 6 / 05".
Na základě toho okresní soud zaslal přímo žalobci výzvu k zaplacení soudního poplatku (usnesení ze dne 8. 12. 2005, čj. 5 C 982/2005-34; obsahově byla výzva totožná s usnesením ze dne 13. 9. 2005), a vyjádření vedlejší účastnice (žalované) a vyzval jej, aby se vyjádřil, zda jej v řízení zastupuje JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D. Vyjádření vedlejší účastnice (žalované) doručil rovněž zákonnému zástupci. Zatímco zákonnému zástupci se podařilo písemnost doručit, stěžovatelka si ji nevyzvedla, a proto byla soudu vrácena dne 2. 1. 2006. Další pokus o doručení byl již úspěšný: stěžovatelka písemnost převzala dne 20. 3. 2006. Zástupce stěžovatelky ani stěžovatelka sama na tyto přípisy žádným podáním nereagovali.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 3. 5. 2006 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své usnesení odůvodnil tím, že přestože byla zástupci stěžovatelky i stěžovatelce samotné doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, poplatek přesto zaplacen nebyl (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Toto usnesení doručil dne 10. 5. 2006 zástupci stěžovatelky JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D.
Dne 28. 6. 2006 podala stěžovatelka, nyní již zastoupena Mgr. Milanem Kachlíkem, proti usnesení o zastavení řízení odvolání. V něm namítala, že poplatek dne 23. 3. 2006 uhradila, avšak platba se vrátila z důvodu neexistujícího účtu. Rovněž namítala, že usnesení o zastavení řízení bylo doručeno bývalému právnímu zástupci, kterému již soud neměl doručovat; z tohoto důvodu také usnesení dosud nenabylo právní moci. Z kopií příkazu k úhradě ze dne 22. 3. 2006 a výpisu z účtu ze dne 27. 3. 2006 Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka skutečně dala bance příkaz k úhradě částky odpovídající soudnímu poplatku, a to na účet uvedený ve výzvě soudu, avšak platba se vrátila z důvodu neexistujícího účtu.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 15. 9. 2006, čj. 5 C 982/2005-45, odvolání odmítl jako opožděné. Zástupci stěžovatelky bylo doručeno dne 10. 5. 2006, lhůta k odvolání uplynula dne 25. 5. 2006 a odvolání bylo podáno osobně dne 28. 6. 2006, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Z těchto důvodů se soud nemohl zabývat ani věcnými námitkami.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 3. 2007, čj. 20 Co 608/2006-55, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Konstatoval, že jeho přezkumná činnost se omezuje pouze na otázku, zda odvolání do usnesení o zastavení řízení bylo podáno včas, či nikoliv. K včasnosti podání se však v odvolání nic neuvádí (pozn. Ústavního soudu: argumentace se odvíjí především tím směrem, že v dané věci šlo o poddlužnickou žalobu, a poplatek proto neměl být vůbec vyměřen). V otázce uplynutí lhůty se krajský soud ztotožnil se soudem prvoinstančním.
V ústavní stížnosti proti shora označeným usnesením stěžovatelka vznášela v podstatě tři okruhy námitek, v nichž spatřovala porušení čl. 4 odst. 1 a 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech:
a) stěžovatelka soudní poplatek zaplatila, avšak platba byla vrácena z důvodu neexistujícího účtu;
b) usnesení o zastavení řízení soud neměl doručovat bývalému právnímu zástupci, neboť již byl zpraven o tom, že tento zástupce není k dalšímu zastupování v řízení oprávněn. Usnesení proto nemohlo nabýt právní moci;
c) poplatková povinnost byla uložena v rozporu se zákonem, neboť podle §11 odst. 2 písm. o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je navrhovatel osvobozen v řízení o poddlužnické žalobě, což je i případ stěžovatelky. Pokud přesto soud takové usnesení vydal, měl je zrušit podle §12 citovaného zákona.
Krajský soud v Brně se ve svém vyjádření odvolal na napadené usnesení.
Okresní soud ve vyjádření zrekapituloval průběh řízení a dodal, že spolu s žalobou byla předložena plná moc JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., a stěžovatelka ani její zástupce žádným dalším podáním soudu neoznámili, že stěžovatelka již v řízení není jmenovaným advokátem zastoupena. Z tohoto důvodu doručoval okresní soud v souladu s §45c o. s. ř. právnímu zástupci, který mu byl znám. Pokud stěžovatelka nesouhlasila s usnesením o zastavení řízení, měla je napadnout odvoláním v patnáctidenní odvolací lhůtě. K celé situaci by nedošlo, pokud by stěžovatelka dostála svým povinnostem a neprodleně oznámila soudu, že v projednávané věci již není zastoupena JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D.
Vedlejší účastnice ve svém vyjádření popírala důvodnost argumentace, podle níže se na stěžovatelku vztahovalo osvobození od soudního poplatku podle §11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích.
Stěžovatelka v replice uvedla, že soud věděl o tom, že dr. Kulhánek již stěžovatelku nezastupuje; proto doručoval výzvu k zaplacení soudního poplatku přímo stěžovatelce. Uvedení nesprávného čísla účtu je jenom další chybou soudu. Důvodem zastavení řízení potom bylo pouze nezaplacení soudního poplatku, a nikoliv nedostatek pasivní legitimace, jak naznačuje vedlejší účastnice.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět naplnění podmínky, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. To vyplývá z faktu, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se ústavní stížností zabývá jen v rozsahu namítaných porušení základních práv rozhodnutím, jehož zrušení se stěžovatelka domáhá. Takový zásah do ústavně garantovaných práv však Ústavní soud neshledal.
Těžiště argumentace stěžovatelky se vztahuje k otázce samotného vyměření soudního poplatku, jakož i zastavení řízení pro jeho nezaplacení. Stěžovatelka přitom přehlíží, že soudy při poskytování ochrany porušeným či ohroženým subjektivním právům a právem chráněným zájmům postupují vždy v ústavním a zákonném rámci. V řízení o odvolání se tato skutečnost projevuje také tím, že občanský soudní řád předepisuje určité subjektivní a objektivní podmínky přípustnosti odvolání. Mezi ně mj. patří i dodržení lhůty k podání odvolání. Není-li odvolací lhůta dodržena, soud rozhodující o odvolání nejenže není oprávněn, nýbrž ani nesmí zabývat se opožděným odvoláním po věcné stránce. Principům práva na spravedlivý proces plně odpovídá, pokud soud opožděně podané odvolání odmítne. Jinak řečeno, obecné soudy by se mohly zabývat důvodností stěžovatelčiny argumentace pouze tehdy, pokud by odvolání proti usnesení o zastavení řízení podala včas.
Závěr, že odvolání stěžovatelky proti usnesení o zastavení řízení bylo opožděné, sdílí i Ústavní soud. Toto stanovisko se odvíjí od posouzení otázky, zda okresní soud doručil usnesení o zastavení řízení správně JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D., či nikoliv, tedy zda zastoupení tímto advokátem v době doručování zmíněného usnesení trvalo, nebo zda zaniklo. Z procesního spisu vyplývá, že stěžovatelka udělila JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D., plnou moc dne 13. 6. 2005, kterou tento advokát přiložil současně s podáním žaloby. Ve spise však není založena výpověď plné moci tímto advokátem nebo její odvolání stěžovatelkou. Případné odvolání plné moci, o němž se soud od účastníka nebo od zástupce nedozví, přitom není procesně relevantní. Ve vztahu k soudu takové zastoupení trvá i nadále, a to až do doby, než zástupce či účastník odvolání plné moci soudu oznámí (§28 odst. 2 o. s. ř.). V dané věci soud neměl k dispozici kvalifikovanou informaci o zániku zastoupení od samotného zástupce či od stěžovatelky; pochybnosti o trvání zastoupení vyplynuly pouze z vyjádření vedlejší účastnice (žalované) a z příloh, které připojila. Okresní soud se za této situace jal správně zjišťovat, zda zastoupení trvá, či nikoliv. Na výzvy okresního soudu však nereagoval ani zástupce stěžovatelky - ač to bylo jeho právní povinností, vyplývající jak ze zákona o advokacii (srov. §16), tak i z příkazní či mandátní smlouvy, upravující vzájemný vnitřní vztah advokáta a klienta, pro které je typická povinnost věrnosti, tj. povinnost příkazníka (mandatáře) jednat bedlivě a poctivě, a to v nejlepším zájmu příkazce (mandanta) - ani sama stěžovatelka, jíž dokonce okresní soud uvedenou výzvu doručoval dvakrát. Pokud se stěžovatelka domnívala, že ji již JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., nezastupuje, měla to v souladu s §28 odst. 2 o. s. ř. oznámit soudu. Pokud tak neučinila, musí nyní - v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým) - nést následky. Jestliže by stěžovatelka nejen zaplatila soudní poplatek (resp. se o to pokusila), ale zároveň by soudu oznámila, že odvolala plnou moc svému dosavadnímu zástupci, zaniklo by tím zastoupení a následující písemnosti by soud doručoval přímo stěžovatelce; to platí i o usnesení o zastavení řízení. Jinak řečeno, pokud by se stěžovatelka sama náležitě o svůj proces starala, mohla celé situaci předejít. Výsledný stav, kdy usnesení o zastavení řízení již není možno odstranit pro uplynutí odvolací lhůty, je tak důsledkem porušení povinností JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., a liknavého přístupu stěžovatelky samotné.
Pro úplnost je namístě dodat, že v souladu s §28 odst. 3 o. s. ř. zastoupení stěžovatelky JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., zaniklo teprve dne 28. 6. 2006, kdy spolu s odvoláním předložil plnou moc jiný zástupce.
Lze tedy uzavřít, že předpokladem toho, aby mohla být nastolena otázka, zda okresní soud pochybil tím, že stěžovatelce sdělil chybné číslo účtu, případně otázka, zda soudní poplatek vůbec měl být vyměřen, je včasnost odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Ohledně něj se však Ústavní soud se shora uvedených důvodů ztotožnil se závěry okresního i krajského soudu, že odvolání bylo podáno až po uplynutí stanovené lhůty. Odmítl-li takové odvolání okresní soud jako opožděné, a potvrdil-li jeho rozhodnutí krajský soud, nelze v jejich počínání spatřovat jakékoliv porušení ústavních principů práva na spravedlivý proces.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost, a to bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2007
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu