ECLI:CZ:US:2007:1.US.1193.07.1
sp. zn. I. ÚS 1193/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Marií Minářovou, advokátkou se sídlem Brno, Ludmily Konečné 14, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, čj. 17 C 188/85 - 306, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, čj. 13 Co 336/2005 - 353, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Městského soudu v Brně, jako soudu prvního stupně, ze dne 3. 6. 2004, čj. 17 C 188/85 - 306, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na určení platnosti označených hospodářských smluv a práva užívání ke stavebním pozemkům, označeným ve výroku rozsudku. Dále byla zamítnuta jeho žaloba proti stavebnímu bytovému družstvu Máj, na uložení povinnosti neprodleně dokončit část stavby postavené na označených pozemcích, včetně terénních prací podle schválené projektové dokumentace, a poté požádat o kolaudaci uvedené stavby. Stěžovatel obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Uvedl, že žalobu podali již jeho rodiče jako jeho právní předchůdci a soud prvního stupně ve věci rozhodl až po 19 letech od podání žaloby. V průběhu řízení před obecnými soudy stěžovatel navrhl provedení řady důkazů, které provedeny nebyly. K jeho námitkám nepřihlédl ani odvolací ani dovolací soud. Postupem obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Byl totiž neúplně zjištěn skutkový stav věci, mj. proto, že nebyly provedeny stěžovatelem navrhované důkazy. To ve svých důsledcích vedlo k nesprávným skutkovým závěrům, vadnému hodnocení neúplně provedených důkazů a tím i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci. Došlo i k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny.
Ze shora označených rozhodnutí obecných soudů, která stěžovatel navrhl zrušit, Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele na určení platnosti hospodářských smluv o odevzdání národního majetku do trvalého užívání z roků 1969 a 1970 a právo trvalého užívání k předmětným stavebním pozemkům, pro nedostatek věcné legitimace a pro nedostatek naléhavého právního zájmu na tomto určení. Stejně rozhodl o té části žaloby, kterou stěžovatel požadoval uložení povinnosti žalovanému SBD Máj, dokončit neprodleně část stavby na výše konkretizovaných pozemcích v k. ú. Medlánky, včetně terénních úprav. Podle výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že vlastníkem předmětných nemovitostí je dílem Statutární město Brno, dílem je mají ve společném jmění manželé ing. J. M. a ing. J. M. Stěžovatel tedy není věcně legitimován, neboť není vlastníkem předmětných nemovitostí.
K odvolání stěžovatele zamítl Krajský soud v Brně jeho žalobu na určení, že je vlastníkem označených parcel a na uložení povinnosti žalovanému dokončit stavbu objektu bydlení č. p. 368 v k. ú. Medlánky, postaveného na parcele č. 1453. Nejprve poukázal na to, že žalobní petit, formulovaný stěžovatelem v odvolacím řízení v pozměněné podobě, byl posouzen jako upřesnění žaloby. Při posouzení věcné stránky případu vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v podstatě se ztotožnil s jeho právními závěry. Uzavřel, že pokud stěžovatel nabyl do vlastnictví stavbu, která vykazovala řadu závad, pro které došlo ke snížení kupní ceny a pokud nebylo prokázáno, že by prodávající převzal smluvně závazek stavbu dokončit, pak povinnosti související s dokončením stavby domu, včetně nutnosti odstranit vady, přešly na stěžovatele jako nového vlastníka. Nelze je proto ukládat žalovanému.
Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2007 čj. 22 Cdo 1848/2006 - 391, bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů a prezentuje svůj vlastní výklad věci. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Ústavní soud se nezabývá případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných normami podústavního práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení jejich základních práv a svobod.
Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní závěry, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti. V daném případě se právní závěry obecných soudů opírají o příslušná ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že v přezkoumávané věci stěžovatele nedošlo k porušení jeho základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu