ECLI:CZ:US:2007:1.US.1448.07.1
sp. zn. I. ÚS 1448/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A. K., zastoupeného Mgr. Lucií Slabou, advokátkou, se sídlem Zátkovo nábř. 7, České Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.10.2004, sp. zn. 37 C 46/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí městského soudu s poukazem na to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a domáhá se jeho zrušení. Stěžovatel namítá, že v dané věci nebyl důvod, pro který mu byl jako účastníku řízení ustanoven opatrovník, tj. jeho neznámý pobyt, vůbec dán. Sám prý soudu sdělil už dva a půl roku před jeho rozhodnutím své nové bydliště a výslovně jej požádal o zasílání veškerých písemností na tuto adresu. Jestliže tedy soud jednal s opatrovníkem, který mu byl ustanoven, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky dle ust. §29 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř., jednal s osobou, kterou za zástupce považovat nelze. Soud tak takovým postupem stěžovateli nezajistil možnost uplatnit jeho procesní práva, jež mu zákon přiznává (nepředvolal jej k jednání, neposkytoval mu povinná procesní poučení apod.). Za této situace se tedy nemůže uplatnit pravidlo, že napadené soudní rozhodnutí nabylo právní moci, jestliže nebylo řádně doručeno účastníku, ale pouze jeho zástupci - opatrovníkovi, neboť tvrzený zástupce zástupcem účastníka ve skutečnosti nebyl. Stěžovateli tak byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.
II.
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatele, že Česká republika - Ministerstvo obrany je povinna odstranit dosud trvající následky jeho zásahu do práva na ochranu osobnosti stěžovatele a přiznat mu pro období jeho další vojenské služby od 16.4.1968 do 29.8.1968 a od 1.9.1968 postavení vojáka ve služebním poměru. Dále byla zamítnuta žaloba, že žalovaná je povinna nahradit stěžovateli nemajetkovou újmu v penězích ve výši 15 000 000,- Kč a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V dané věci Ústavní soud zjistil - co do podmínek ustanovení §75 odst. 1 cit. předpisu - následující relevantní okolnosti.
Je pravda, že stěžovateli původně nebyl napadený rozsudek vůbec doručován. Byl doručen jemu ustanovené opatrovnici K. P., která jej převzala dne 3.12.2004 (srov. doručenku na str. 133 spisu). Z toho - leč pouze na první pohled - resultuje, že lhůta k podání odvolání proti tomuto rozsudku uplynula marně. Ze spisu totiž plyne (str. 135), že dne 16.4.2007 Městský soud v Praze dal pokyn, aby byla vyškrtnuta z rejstříku právní moc "dne 24.12.2004" napadeného rozsudku, a to s odůvodněním, že tento rozsudek nejen že nebyl řádně doručen opatrovníku, ale především ani "žalobci neboť ve spise byla uvedena jeho doručovací adresa." Rovněž byl vydán pokyn, aby bylo sděleno žalované i opatrovníku stěžovatele, že napadený rozsudek nenabyl právní moci, neboť mj. "bylo zjištěno, že žalobce se na své adrese trvalého bydliště nezdržuje a soudu byla sdělena doručovací adresa. Na tuto adresu se rozsudek znovu doručuje." Napadený rozsudek byl také stěžovateli poté doručen, a to dne 20.4.2007 (srov. doručenku na str. 133 spisu). S ohledem na uvedený postup městského soudu je zřejmé, že od doručení napadeného rozsudku začala stěžovateli běžet lhůta k podání odvolání. Odvolání je procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatele ve smyslu ust. §75 odst. 1 ve spojení s ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel také tuto možnost využil, neboť proti ústavní stížností napadenému rozsudku městského soudu odvolání dne 1.5.2007 podal (srov. str. 136 spisu).
Za tohoto stavu je zřejmé, že stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon poskytuje, nevyčerpal.
Proto Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Splnění podmínek ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě Ústavní soud nezjistil. Ostatně, stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2007
Vojen Güttler
soudce zpravodaj