ECLI:CZ:US:2007:1.US.155.07
sp. zn. I. ÚS 155/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Michelské pekárny, a. s., se sídlem v Praze 4, Pekárenská 10, právně zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, č. j. 23 Co 232/2006-98, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 16. 11. 2005, č. j. 15 C 204/2004-66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných ve sporu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, a tvrdila, že jejich vydáním bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR. K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila i návrh na "přiznání nároku na náhradu nákladů řízení", podle "ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu" (č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že obecné soudy do jejího základního práva zasáhly tím, že porušovaly své "procesní povinnosti", což v důsledku vedlo k odepření práva na soudní ochranu. Neprovedly navržené výpovědi zaměstnanců, kteří měli potvrdit, že propuštěná zaměstnankyně sama přepisovala data upotřebitelnosti zboží, resp. že z pozice vedoucí prodejny nutila k takovému jednání prodavačky. Ohrozila tak zdraví zákazníků a dobré jméno stěžovatelky, což je porušení pracovní kázně dosahující intenzity zvlášť hrubého porušení, jež odůvodňuje okamžité zrušení pracovního poměru. Toto opomenutí přímých důkazů nenapravil ani odvolací soud, což je podle stěžovatelky v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 582/01 a sp. zn. III. ÚS 61/94. Mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyvozenými rovněž byly rozpory (vadné charakterizování vedoucí jako dobré zaměstnankyně, závěr o neprokázání úmyslného uvádění prošlého zboží do prodeje). Soudy též vzaly za prokázané tvrzení protistrany o účelovosti prohlášení prodavaček (vyvolané hrozbou ztráty prémií či zaměstnání), čímž porušily zásadu rovného postavení účastníků řízení. Výpovědi prodavaček byly v dané situaci jediným způsobem, jak prokázat předmětné jednání. Soudy ani nevypořádaly, proč navržené výpovědi neprovedly. Soudy nepochopily, proč stěžovatelka okamžitě zrušila pracovní poměr: důvodem bylo zjištění učiněné až s odstupem od inventury, kdy stěžovatelka zjistila, že k přepisování dat použitelnosti docházelo opakovaně. Nešlo tedy o změnu stanoviska a o umělé vytváření důkazů, jak dovodily obecné soudy.
Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 11. 2005, č. j. 15 C 204/2004-66 Ústavní soud zjistil, že tímto rozsudkem byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného stěžovatelkou dopisem ze dne 4. 10. 2004. Žaloba byla shledána důvodnou, neboť stěžovatelka nedoložila, že by se její zaměstnankyně dopustila jednání, které bylo popsáno v okamžitém zrušení pracovního poměru. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, v němž argumentovala obdobně jako v ústavní stížnosti.
Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, č. j. 23 Co 232/2006-98, Ústavní soud zjistil, že odvolání stěžovatelky nebylo vyhověno, a napadený rozsudek obvodního soudu byl potvrzen. Městský soud zcela ztotožnil se závěry obvodního soudu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03 , Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).
Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti hodnotil Ústavní soud s ohledem na výše uvedené, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly normy jednoduchého práva, resp. zda jejich právní závěry nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Obecné soudy došly k závěru, že pracovně právní úkon stěžovatelky, jímž chtěla okamžitě zrušit předmětný pracovní poměr, nebyl dostatečně konkrétní (srov. např. rozsudek městského soudu, str. 3, řádek 10), což odporuje požadavkům zákoníku práce (srov. rozsudek obvodního soudu, str. 9, řádek 21 nebo rozsudek městského soudu, str. 4, řádek 18). Okamžité zrušení pracovního poměru bylo odůvodněno výskytem prošlého zboží zjištěným při inventuře, což ale nebylo možno bezpečně přičíst na vrub zaměstnankyně (srov. rozsudek městského soudu, str. 3, řádek 13), jež byla před inventurou v pracovní neschopnosti (srov. rozsudek obvodního soudu, str. 10, řádek 13). Intenzita takového jednání, v poměru k délce a kvalitě výkonu práce předmětné zaměstnankyně nevykazovala intenzitu vyžadovanou u okamžitého zrušení pracovního poměru (srov. rozsudek městského soudu, str. 4, str. 14). Neplatně propuštěná žena vedla středisko s dobrými ekonomickými výsledky (srov. rozsudek městského soudu, str. 3, řádek 30) a v letech 2001 až 2004 dostávala mimořádné odměny (srov. rozsudek obvodního soudu, str. 10, řádek 8). O výskytu prošlých potravin byl v době před provedením inventury informován i manažer prodeje, avšak neučinil žádné opatření (srov. rozsudek obvodního soudu, str. 10, řádek 16). Z výpovědi svědkyně P. vyplynulo (srov. rozsudek obvodního soudu, str. 8, řádek 7), že manipulace s daty upotřebitelnosti byla běžnou a rozšířenou praxí.Výslech prodavaček nebylo třeba provádět, neboť podle soudu (srov. rozsudek městského soudu, str. 4, řádek 4) postačovalo přečtení jejich prohlášení, která k důkazu předložila stěžovatelka.
Obecné soudy vycházely z ustálené judikatury, podle níž je třeba závěr o naplnění znaků zvlášť hrubého porušení pracovní kázně posuzovat komplexně s ohledem na konkrétní situaci (srov. rozsudek obvodního soudu, str. 9, dole nebo rozsudek městského soudu, str. 4, řádek 20). Ústavní soud nenahrazuje skutková zjištění obecných soudů, nýbrž jen dbá o to, aby tato zjištění, posuzovaná v kontextu celé věci, nevedla k závěrům, které by mohly být považovány za rozporné se základními právy, což se však v projednávaném případě nestalo. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a argumenty uvedené v jejich rozhodnutích nejsou libovolné, tj. pohybují se v rámci možného skutkového a právního posouzení věci z hlediska podústavního práva, a proto není prostor pro zásah Ústavního soudu.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebyly vytvořeny zákonem o Ústavním soudu požadované podmínky pro to, aby vyhověl návrhu stěžovatelky a uložil některému z účastníků, či vedlejší účastnici povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých stěžovatelce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. února 2007
Ivana Janů
předsedkyně senátu