ECLI:CZ:US:2007:1.US.1785.07.2
sp. zn. I. ÚS 1785/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti J. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2007, čj. 14 Co 91/2007-86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 16. 7. 2007 ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2007, čj. 14 Co 91/2007-86, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2006, čj. 30 C 12/2003-77. Tímto rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení 1 000 000 Kč po žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl zastoupen, Ústavní soud jej poučil o nutnosti zastoupení v řízení před Ústavním soudem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jakož i o následcích neodstranění tohoto nedostatku. Ústavní soud stěžovatele rovněž informoval, že seznam advokátů je dostupný na internetových stránkách http://www.seznam-advokatu.cz, a že pro případ, že by jím oslovený advokát odmítl převzít jeho právní zastoupení, mu sice advokáta nemůže sám ustanovit, avšak stěžovatel může požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta.
Stěžovatel na tuto výzvu reagoval přípisem doručeným zdejšímu soudu dne 15. 10. 2007. V něm navrhl prominutí nedostatku povinného zastoupení advokátem. Důvodem bylo, že v jiných právních věcech mu soud jako zástupce ustanovil JUDr. Tomáše Udržala, ten však zastoupení zrušil. Stěžovatel dále "na základě pokynu Ústavního soudu ... neuspěl u Advokátní komory v Praze".
Podle §30 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické nebo právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Povinné zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, tedy i pro sepsání a podání ústavní stížnosti. Zákon z povinného zastoupení advokátem nepřipouští výjimky ani pro případy, kdy sám stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání, resp. dokonce je advokátem. Ústavní soud v plenárním stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, vyložil, že smyslem a účelem ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení.
Nepřipouští-li judikatura výjimku ve prospěch stěžovatelů, kteří jsou advokáty, tím spíše se Ústavní soud nemůže odchýlit od doslovného znění §30 zákona o Ústavním soudu a připustit, aby v řízení o ústavní stížnosti vystupoval bez právního zástupce stěžovatel, který vůbec právnické vzdělání nemá. Citované ustanovení zákona tedy zdejšímu soudu neumožňuje vyhovět stěžovatelově žádosti o "prominutí" nedostatku povinného zastoupení.
Stěžovatel ve vyjádření k výzvě Ústavního soudu rovněž konstatoval, že "neuspěl u Advokátní komory v Praze". Toto své tvrzení však nijak nedoložil, ač to bylo jeho procesní povinností. Není proto vůbec zřejmé, zda skutečně o určení advokáta Českou advokátní komoru řádně požádal, a pokud ano, zda jeho žádosti nevyhověla, případně z jakých důvodů. Ani toto tvrzení stěžovatele proto nemůže být důvodem pro vyhovění žádosti o "prominutí" nedostatku povinného zastoupení.
Vzhledem k tomu, že vady návrhu (nedostatek povinného zastoupení) nebyly v určené lhůtě odstraněny, Ústavní soud návrh - v souladu s předchozím poučením - podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne
Ivana Janů
soudce zpravodaj