ECLI:CZ:US:2007:1.US.1865.07.1
sp. zn. I. ÚS 1865/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Z. S., zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 10. 2006, čj. 23 C 266/2005 - 126, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 10. 2006, čj. 23 C 266/2005 - 132, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2007, čj. 23 Co 99/2007 - 149, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též "obvodní soud") ze dne 19. 10. 2006, čj. 23 C 266/2005 - 126, ve znění doplňujícího usnesení o nákladech řízení, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci P. S. částku 9 572,-- Kč s přísl. Požadovala i zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2007, čj. 23 Co 99/2007 - 149, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že oběma rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina"). Toto právo oba soudy porušily při posuzování slevy na nájemném, které stěžovatelka u žalobce (majitele bytu) uplatnila dopisem ze dne 28. 8. 2002 na dobu, po kterou trvaly závady ztěžující užívání jí pronajatého bytu podstatným způsobem. Závady žalobce neodstranil, i když to bylo plně v jeho dispozici. Oba soudy vyšly z právního názoru, že slevu lze, s ohledem na ustanovení §699 ObčZ, uplatnit pouze 6 měsíců zpětně přede dnem uplatnění slevy, tedy dnem 28. 8. 2002.
Podle názoru stěžovatelky soudy pominuly ustanovení §698 odst. 1 ObčZ, z něhož vyplývá, že nájemce má právo na slevu nájemného po celou dobu trvání závady, která zhoršuje užívání bytu. Výklad práva na slevu z nájmu bytu, přijatý soudy obou stupňů, by ve svém důsledku vedl k situaci, že nájemník by musel, při déletrvající závadě v užívání bytu, opakovaně zpětně uplatnit právo na slevu poté, co nájemné v plné výši uhradil. Nájemník by tak byl odkázán na to, zda mu pronajímatel zpětně vrátí tu část zaplaceného nájemného, která odpovídá uplatněné slevě nebo by byl nucen se obrátit s žalobou o vrácení této části na soud, aniž by měl možnost ovlivnit odstranění závad zhoršujících užívání bytu. Uvedeným postupem obvodního soudu a stejně tak i soudu odvolacího, který nevěnoval pozornost námitkám vzneseným stěžovatelkou v odvolání a zaujal stejný právní názor jako soud obvodní, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.
Z odůvodnění shora označeného rozsudku obvodního soudu Ústavní soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem rodinného domu, v němž stěžovatelka užívá byt s dohodnutou výší nájemného. Obvodní soud vzal za řádně uplatněný nárok na slevu na nájemném pouze dopis stěžovatelky ze dne 28. 8. 2002. Ostatní listiny, tj. dopisy ze dne 8. 8. 2001, 27. 5. 2004, 10. 2. 2005 a 8. 3. 2005, neobsahují uplatnění nároku na slevu na nájemném. Přijal závěr, že slevu je možno stěžovatelce přiznat podle §699 ObčZ za období předchozích 6 měsíců, tedy za dobu od 28. 2. 2002 do 28. 8. 2002. Podle výpočtů, na které Ústavní soud odkazuje, obvodní soud vyhověl žalobci ohledně povinnosti stěžovatelky zaplatit 9 572,-- Kč a ve výši 1 170,-- Kč jeho žalobu zamítl.
Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil, protože ten provedl ve věci dostatečná skutková zjištění, ze kterých vyvodil správné právní závěry. V odvolacím řízení neshledal žádné skutečnosti, které by závěry obvodního soudu zpochybnily. Doplnil, že stěžovatelka neprokázala své tvrzení o oprávněnosti nároku na slevu za období od dubna 2002 až do odstranění závady v červu 2003. Podle §699 ObčZ právo na slevu z nájemného je třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad. Z toho vyplývá, že při déletrvající vadě se lze domáhat slevy jen za šest měsíců nazpět. V daném případě stěžovatelka uplatnila právo na slevu dopisem ze dne 28. 8. 2002, vznik závady v podobě plísně v pokoji byl prokázán v dubnu 2002. Stěžovatelce tedy náleží sleva nájemného za období od dubna do srpna 2002 včetně. Konstatoval, že i výši požadované slevy stanovil obvodní soud správně, pokud zhodnotil rozsah omezení užívání bytu deseti procentním podílem z celkové výše nájemného.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s výkladem ustanovení občanského zákoníku a s právními závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší, s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv ochrana tzv. běžné zákonnosti, pokud se současně nejedná o porušení ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud především musí respektovat jeden z hlavních ústavně právních principů, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud se zabýval ústavností řízení před soudy obou stupňů a podle jeho zjištění základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatelky jako účastníka řízení bylo plně respektováno. Po zhodnocení řady provedených důkazů dospěly obecné soudy k závěru, který dostatečně a přesvědčivě odůvodnily. Ústavní soud dospěl k závěru, že právní závěry obecných soudů jsou v souladu s obecným právem a v jejich rozhodnutích neshledal nic protiústavního.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu