ECLI:CZ:US:2007:1.US.1876.07.1
sp. zn. I. ÚS 1876/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. září 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, č.j. 33 Odo 1187/2005 - 106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 7. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (k podání nebyla přiložena kopie rozhodnutí, na něž text návrhu odkazuje; stěžovatel nebyl právně zastoupen a v podání rovněž absentovala jakákoliv ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele), byl stěžovatel přípisem ze dne 13. 8. 2007 vyzván k jejich odstranění, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut.
Stěžovateli byla citovaná výzva doručena dne 30. 8. 2007. Dne 11. 9. 2007, tj. poslední den lhůty určené k odstranění vad citovaného podání, bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění podání, v němž stěžovatel žádal o prodloužení lhůty na podání bezvadného návrhu právním zástupcem, neboť až dne 7. 9. 2007 obdržel sdělení České advokátní komory o přidělení advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět, neboť považuje lhůtu 10 dnů k odstranění vad za přiměřenou. Soudce zpravodaj přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatele nelze ani odhlédnout od skutečností, že stěžovatel jednak podal ústavní stížnost až ke konci šedesátidenní lhůty stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu k podání ústavní stížnosti, a jednak v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, mu, vzhledem k faktu, že byl v minulosti již dvakrát účastníkem řízení před Ústavním soudem (řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 268/04 a I. ÚS 580/05), musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem. Proto, jak vyplývá z tvrzení stěžovatele, fakt, že podal žádost České advokátní komoře o poskytnutí bezplatné právní služby až dne 23. 7. 2007, tj. v posledních dnech lhůty k podání bezvadné ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, svědčí spíše o liknavém přístupu stěžovatele, než-li o jeho skutečné nemožnosti splnit požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti.
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj