ECLI:CZ:US:2007:1.US.2358.07.1
sp. zn. I. ÚS 2358/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. G., zastoupeného Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou, se sídlem Klaudiánova 135/1, 293 01 Mladá Boleslav, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. Nt 207/2007, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 8 To 93/2007, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2007, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. Nt 207/2007 (dále jen "usnesení městského soudu"), kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 48 T 6/2005. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 8 To 93/2007, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesen městského soudu.
Stěžovatel vznáší námitku, že soud neprovedl navrhovaný důkaz jeho výpovědí a to ani čtením té, kterou vyhotovil písemně v ruském jazyce a předal při veřejném zasedání městského soudu. Chtěl popsat některé podrobnosti průběhu své trestné činnosti, ke kterým původně nevypovídal a vyjádřit se k důvodům, proč tak neučinil. Dle odůvodnění vrchního soudu skutečnost, že obviněný hodlá podrobně vypovídat, nemůže být, v zájmu stability soudních rozhodnutí, sama o sobě důvodem pro obnovu řízení. Stěžovatel je však přesvědčen, že posouzení, zda je nová výpověď důvodem pro obnovu řízení, je možné vyslovit pouze poté, co tato výpověď bude učiněna. V projednávané věci mohla mít vliv na odlišné posouzení míry jeho zavinění a pohnutek a tudíž i výrok o trestu (jeho výměru).
S ohledem na to je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, na použití mateřského jazyka při jednání soudu dle čl. 37 odst. 4 a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadená rozhodnutí navrhuje zrušit.
II.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
III.
Po prostudování napadených rozhodnutí a po uvážení vznesených námitek Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud úvodem v obecné rovině konstatuje, že obnova řízení je, na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona a dovolání, mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních. V řízení o obnově se nezjišťuje správnost původního rozhodnutí, nýbrž se posuzuje, zda došlo k předložení nových skutečností či důkazů, které by mohly změnit původní výroky napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolí, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu." Obnova řízení ukončeného pravomocným rozsudkem tedy řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci a teprve na tomto skutkovém základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, trestu, či náhradě škody. Novými skutečnostmi mohou být pouze skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však již v době vydání rozhodnutí existovaly a teprve později vyšly najevo. Novou skutečností může být pouze objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 178/03 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 20, str. 417]). Nelze také v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, soudu dříve neznámému, spatřovat bez dalšího důvod k obnově řízení, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu, což znamená, že obecné soudy musí při projednávání návrhu na obnovu řízení vždy zkoumat, zda jsou předkládány nové skutečnosti či důkazy, které jsou způsobilé samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/04 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 19, str. 409]).
K námitce stěžovatele ohledně neprovedení důkazu Ústavní soud připomíná, že ustáleně judikuje, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelovou tezí, že v každém případě je nutno důkaz provést, neboť teprve pak lze posoudit jeho význam pro rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení. Nezbytným požadavkům obecné soudy v projednávané věci dostály, když neprovedení navrhovaných důkazů řádně odůvodnily (srovnej str. 2-4 usnesení městského soudu). Přisvědčit lze nadto i poukazu vrchního soudu na nutnost stability soudních rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2007
Vojen Güttler
předseda senátu