ECLI:CZ:US:2007:1.US.2395.07.1
sp. zn. I. ÚS 2395/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2007 v senátu složeném z předsedkyně Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 356/07, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j. 12 Co 423/2007-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení obou výroků v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného ve sporu o výživné mezi manžely, a tvrdil že vydáním výroku o nákladech řízení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a porušena měla být i rovnost účastníků řízení, garantovaná čl. 37 Listiny. Stěžovatel v petitu rovněž navrhl, aby Ústavní soud "v odůvodnění" [takto] nálezu přiznal stěžovateli plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů dle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že krajský soud postupoval nesprávně, neboť nedostatečně korigoval aplikaci moderačního oprávnění (§150 o. s. ř.), kterou ve vztahu k nákladům řízení provedl okresní soud. Náklady na obranu proti žalobě zamítnuté pro rozpor s dobrými mravy byly řádně vyčísleny na částku dvakrát vyšší. Krajský soud přihlédl k rozdílné sociální situaci stran a zohlednil nepřiměřeně vysokou výši odměny advokáta. Odůvodnění je nedostatečné (§157 odst. 2 o. s. ř)., neboť odměna byla uplatněna dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která je platná a soud nezdůvodnil, proč se jí necítil vázán. Věc byla složitá a proběhlo několik jednání. Soud nepřihlédl k tomu, že ve stěžovatelově domácnosti jsou příjmy na osobu nižší než u žalobkyně a soud rovněž nedostatečně vypořádal, že žaloba byla pravomocně zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy. Důvody hodné zvláštního zřetele nelze spatřovat v tom, že žalobkyni by náklady přinesly větší újmu než stěžovateli. Mohla vzít svou žalobu zpět, na což stěžovatel v řízení opakovaně upozorňoval. Rozhodnutí trpí libovůlí, což ohledně totožné materie potvrdil i Ústavní soud (sp. zn. I. ÚS 401/06). Oba soudy jednaly v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva.
Z usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j.12 Co 423/2007-89, Ústavní soud zjistil, že krajský soud k odvolání stěžovatele změnil výrok rozsudku okresního soudu ukládající protistraně zaplatit na nákladech řízení částku 10.000,- Kč, neboť dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Stěžovateli byla přiznána náhrada 22.431,50 Kč.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Krajský soud se s námitkami stěžovatele vypořádal, což vyplývá z prvního odstavce třetí strany napadeného usnesení. Z něj také plyne, že soud nevykročil ze zákonného procesního rámce, když je zřejmé, že ustanovení podzákonného předpisu neobstojí proti ustanovení zákona. Obecný soud svůj závěr odůvodnil náležitě a věc se tedy odlišuje od věci rozhodnuté nálezem ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06, na níž poukazoval stěžovatel, neboť tam obecný soud nezkoumal majetkové a sociální poměry účastníků a úspěšnému účastníkovi zcela odepřel náhradu nákladů řízení, čímž extrémně vybočil z účelu moderačního práva. O konkrétní výši nákladů jež měly být přiznány citovaný nález vůbec nehovořil. Stěžovatelův odkaz na "obdobnou materii" je tedy nepřiléhavý.
Návrhem na "přiznání nákladů v odůvodnění" se Ústavní soud nezabýval, neboť takový návrh učinit nelze (viz §82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu), nehledě na to, že jej lze považovat za akcesorický ve vztahu k návrhu na zrušení napadených výroků rozhodnutí obecných soudů, a i proto sleduje jejich osud.
Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 25. září 2007
Eliška Wagnerová
předsedkyně senátu