ECLI:CZ:US:2007:1.US.2772.07.1
sp. zn. I. ÚS 2772/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. I. P. a MUDr. V. P., zastoupených JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 15 Co 438/2005, a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 5. 2005, č. j. 12 C 132/2004-106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž jim byla ve sporu o podíl na opravách spoluvlastněné nemovitosti uložena povinnost k zaplacení. Stěžovatelé tvrdili, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
Stěžovatelé v ústavní stížnosti postrádající ústavně právní argumentaci namítali, že soudy jim uložily povinnost k zaplacení, ačkoli u části nároku žalobci neprokázali existenci svého nároku (peníze zčásti nepatřily sdružení a zčásti byly v podílovém spoluvlastnictví všech členů, nikoli jen žalobců) a u zbytku částky žalobci neprokázali svou aktivní legitimaci (předmětné smlouvy uzavřel nonsubjekt). Soudy tak nevzaly v úvahu podstatné skutečnosti a neprošetřily dostatečně námitky stěžovatelů.
Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 5. 2005, č. j. 12 C 32/2004-106 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelům byla výroky I., II., III. a V., uložena povinnost zaplatit 69.601,41 Kč, 26.091,- Kč, 2.909,- Kč a 27.473,80 Kč vše s příslušenstvím. Jednalo se o částky spojené s opravou bytového domu spoluvlastněného stěžovateli. Proti výše uvedeným výrokům podali stěžovatelé odvolání, v němž argumentovali obdobně jako v ústavní stížnosti.
Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 15 Co 438/2005 Ústavní soud zjistil, že odvolání stěžovatelů bylo shledáno nedůvodným, a krajský soud proto odvoláním stěžovatelů napadené výroky rozsudku okresního soudu potvrdil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli žádnou konkrétní ústavněprávní argumentaci a protože jak Okresní soud v Karlových Varech, tak Krajský soud v Plzni svá rozhodnutí řádně a transparentně odůvodnily (srov. str. 9-14 rozsudku okresního soudu a str. 3 rozsudku krajského soudu), a to způsobem nevybočujícím z ústavního rámce zákazu libovůle, Ústavní soud nedospěl k závěru, že obecné soudy v případě stěžovatelů porušily jejich právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.
Stěžovatelé podali ústavní stížnost poté (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), co bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2007, č. j. 33 Odo 189/2006-154, odmítnuto jejich dovolání napadající v záhlaví uvedené rozsudky, jako nepřípustné.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelů, jak tvrdili v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. listopadu 2007
Ivana Janů
předsedkyně senátu