ECLI:CZ:US:2007:1.US.2802.07.1
sp. zn. I. ÚS 2802/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha - východ, Praha 6, Karlovarská 3/195, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 8. 2007, čj. 40 Co 1034/2007 - 57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby bylo zrušeno shora uvedené usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jímž bylo povinnému uloženo uhradit stěžovateli jako soudnímu exekutorovi náklady exekuce.
Stěžovatel vznáší proti napadenému rozhodnutí v podstatě obdobné námitky, jaké uplatnil v předchozích ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 167/07, IV. ÚS 387/07, IV. ÚS 757/07, I. ÚS 1178/07 nebo sp. zn. IV. ÚS 1179/07 a vymezuje se proti stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 23/06. Tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak vyplývá z výše uvedených případů, Ústavní soud se opakovaně zabýval ústavními stížnostmi totožného stěžovatele. Je nadbytečné, aby nad rámec tam uvedené argumentace cokoli dalšího dodával. Názor Ústavního soudu na tuto problematiku zůstal nezměněn. Nutno připomenout, že krajský soud odkázal na uvedené stanovisko Ústavního soudu a v souladu s ním se zabýval i otázkou, zda si oprávněná při podání návrhu na nařízení exekuce počínala uvážlivě a dospěl k závěru, že pro aplikaci ust. §89 exekučního řádu, zákona č. 120/2001 Sb., nejsou splněny předpoklady.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu