ECLI:CZ:US:2007:1.US.2974.07.1
sp. zn. I. ÚS 2974/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky E. Ň., bez právního zastoupení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 20. 11. 2007 podání navrhovatelky, označené jako "žádost o provedení změny v přiznání starobního důchodu z roku 1992 formou opravného prostředku k článku 26 mezinárodní smlouvy".
V něm navrhovatelka uvádí, že v roce 1992 začala pobírat starobní důchod, který od 1. 1. 1993 vyplácela Slovenská poisťovňa v Bratislave. V roce 1996 změnila navrhovatelka své trvalé bydliště na stávající adresu v České republice a následně Ministerstvo práce a sociálních věcí částečně vyhovělo její žádosti o odstranění tvrdosti na základě čl. 26 mezinárodní smlouvy (pozn.: navrhovatelka má patrně na mysli Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, vyhlášenou pod č. 228/1993 Sb.). Před podání tohoto návrhu, jak uvádí navrhovatelka, jí Slovenská poisťovňa v Bratislave sdělila, že pokud by změnila své trvalé bydliště zpět do Slovenské republiky, bude jí vyplácen původní slovenský důchod. Navrhovatelka tedy žádá Ústavní soud, aby jí nebyl upírán nárok na český důchod a aby jí Slovenská poisťovňa v Bratislave nekladla podmínky pro vyplácení starobního důchodu.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání, a dospěl k závěru, že k projednání tohoto návrhu není příslušný.
Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Ústavní soud dospěl k závěru, že projednávaný návrh nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Rozhodování o odstranění tvrdosti ve věcech důchodových pod uvedené vymezení nespadá. Navíc je z podání navrhovatelky zřejmé, že nebrojí proti faktickému a trvajícímu zásahu veřejné moci, nýbrž proti dopisu (písemnému stanovisku) reagujícímu patrně na její předběžný dotaz, tedy k dotčení práv dosud ani nemohlo dojít. Zároveň navrhovatelka ani netvrdí, že dotčení jejích práv má nebo mělo nastat aktem českého orgánu veřejné moci. Pro úplnost proto Ústavní soud dodává, že jeho pravomoc je založena Ústavou České republiky a nemůže tak svou rozhodovací činností zasahovat do případné rozhodovací činnosti orgánů Slovenské republiky.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud kvalifikoval posuzované podání jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jej proto odmítl.
Vzhledem k uvedenému se jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatelku k odstranění vad podání (stěžovatelka nebyla řádně zastoupena, jak to vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. prosince 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj