ECLI:CZ:US:2007:1.US.2996.07.2
sp. zn. I. ÚS 2996/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupené Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křižná 250, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 Ads 18/2007-179, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2006, 19 Cad 25/2006-157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno její správní žalobě, jíž se domáhala přiznání plného invalidního důchodu. Stěžovatelka tvrdila, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno její základní právo garantované "čl. 36 odst. 1" Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a porušeno mělo být i právo na včasné a veřejné projednání své věci s možností vyjádřit se k prováděným důkazům garantované čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že zásahu do jejích základních práv se obecné soudy dopustily tím, že rozhodovaly jen na základě dílčích znaleckých posudků, které byly neúplné a neaktuální. Soudy nevyhověly návrhu na zpracování komplexního znaleckého posudku, jenž by zhodnotil stěžovatelčin velmi neuspokojivý zdravotní stav v úplnosti (jedna z chorob brání stěžovatelce v jakékoli práci). Skutkový stav tak nebyl náležitě zjištěn, z odůvodnění nevyplývá srozumitelně a zřetelně vztah mezi "skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů" a tyto závěry jsou v "zásadním nepoměru mezi skutkovými zjištěními a právními závěry". Rozhodnutí jsou projevem libovůle a vykračují z mezí stanoveného postupu.
Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2006, č. j. 19 Cad 25/2006-157 Ústavní soud zjistil, že krajský soud zamítl stěžovatelčinu žalobu, jíž žádala zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 9. 12. 2003, č. 495 611 037. (Šlo již o druhé rozhodnutí, neboť první zamítavý rozsudek stěžovatelka úspěšně napadla kasační stížností.) Tento rozsudek napadla stěžovatelka kasační stížností, v níž argumentovala obdobně jako v ústavní stížnosti.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 Ads 18/2007-179 (srov. na http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=13242) Ústavní soud zjistil, že kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelčina stěžejní námitka spočívala v tom, že soudy neposoudily její zdravotní stav v komplexnosti a nepřihlédly ani k jeho zhoršení. Nejvyšší správní soud vysvětlil, že zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka je třeba hodnotit k datu vydání rozhodnutí orgánu důchodového pojištění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu str. 7 odst. 1 dole). Soudy konstatovaly, že zjištěné snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky nedosahuje alespoň 66 % (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, str. 9 odst. 2 dole). Závěrem Nejvyšší soud poznamenal, že: "došlo-li v mezidobí od vydání rozhodnutí žalované ke zhoršení stěžovatelčina zdravotního stavu (jak na to opakovaně upozorňuje ve svých podáních), ať již pro onemocnění dominantní, či případně v důsledku onemocnění dalších, lze takové skutečnosti uplatnit jen nově podanou žádost." (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, str. 10 odst. 2). Z výše uvedeného plyne zjevná neopodstatněnost této stěžovatelčiny námitky. Ústavní soud konstatuje, že také ostatní stěžovatelčiny námitky byly obecnými soudy náležitě vypořádány (srov. str. 7 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu a str. 4 odst. 2 rozsudku krajského soudu).
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 27. listopadu 2007
Ivana Janů
předsedkyně senátu