ECLI:CZ:US:2007:1.US.691.07.1
sp. zn. I. ÚS 691/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti Ing. J. F., zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem v Ostravě, Sokolská tř. 21, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.12.2006, čj. 13 Co 597/2006-419, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.2.2006, čj. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003-287, a proti výrokům I., II., a III. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.7.2006, čj. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003-362, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.2.2006, čj. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003-287, byly stěžovatelce uloženy ve výroku II. pokuty za nerealizovaný styk otce s dítětem s nezletilou dcerou Janou (jedná se o pseudonym) v celkové výši 7.800,- Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 5.12.2006, čj. 13 Co 597/2006-419, 13 Co 598/2006, uvedený rozsudek okresního soudu potvrdil.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.7.2006, čj. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003-362, byla nezletilá dcera "odňata" z výchovy matky a svěřena do výchovy otce. Otec byl zproštěn povinnosti platit na dceru výživné a povinnost platit výživné byla stanovena stěžovatelce. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.12.2006, čj. 13 Co 597/2006-419, 13 Co 598/2006, byl rozsudek soudu I. stupně v napadené části (výroky I., II. a III.) potvrzen.
Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozsudky došlo k porušení jejího základního práva podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle kterého má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a k porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"), podle kterého musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečněné veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Podle stěžovatelky není v zájmu nezletilé, aby byla svěřena do výchovy otce, jak celou dobu před znalci i dalšími lékaři zdůrazňovala. Soudy to však nebraly v úvahu, což vyústilo v rozhodnutí o odnětí nezletilé z péče stěžovatelky a v uložení pokuty za neuskutečněný styk otce s nezletilou. Stěžovatelka dopředu avizovala, že se soudnímu rozhodnutí o odnětí nezletilé z její péče nepodrobí a je stále přesvědčena, že tak činí v zájmu dítěte. Soudy při svém rozhodování vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a dospělých, který však byl z roku 2002 (č.l. 573); od té doby se nezletilá i situace změnila a je třeba vypracovat posudek nový, což stěžovatelka opakovaně požadovala, leč soudy její žádosti nevyhověly.
Stěžovatelka dodala, že v době podání ústavní stížnosti byla nezletilá u ní, a to na vlastní žádost, se souhlasem otce. Stěžovatelka podala v lednu 2007 návrh na změnu úpravy výchovy nezletilé, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
II.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě sp.zn. P 1226/2003. Zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.9.2004, čj. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003-91, byla nezletilá dcera ing. J. F. (stěžovatelky) a ing. L. Š. po dobu do a po rozvodu svěřena do výchovy matky a otci bylo stanoveno výživné.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1.9.2005, sp.zn. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003, bylo rozhodnuto k návrhu otce tak, že otec je oprávněn předběžně se stýkat s nezletilou dcerou Janou v soudem určenou dobu (viz str. 5 rozsudku ze dne 20.2.2006). Protože matka rozhodnutí soudu nerespektovala, byla soudem dne 13.10.2005 vyzvána, aby se soudnímu rozhodnutí o úpravě styku s nezletilou podrobila (viz str. 5 rozsudku ze dne 20.2.2006). Protože nadále soudní rozhodnutí nerespektovala, byly jí rozsudkem ze dne 20.2.2006, čj. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003-287, v bodu II. uloženy pokuty za neuskutečněný styk otce s nezletilou v celkové výši 7.800,- Kč.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.7.2006, čj. 76 P a Nc 353/2003 - P 1226/2003-362, byla výrokem I. nezletilá Jana odňata z výchovy matky a svěřena do výchovy otce. Výrokem II. byl otec zproštěn povinnosti platit na dceru výživné a výrokem III. byla matce stanovena povinnost platit na dceru výživné.
K odvolání stěžovatelky proti oběma výše uvedeným rozsudkům Okresního soudu v Ostravě Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5.12.2006, č.j. 13 Co 597/2006-419, 13 Co 598/2006, rozsudek okresního soudu potvrdil.
Protože stěžovatelka nadále odmítala respektovat rozhodnutí soudů a nezletilou otci nepředala, podal otec dne 19.2.2007 návrh na výkon uvedených rozhodnutí. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 26.2.2007, čj. 45 P a Nc 21/2007, P 1226/2003-451, nařídil výkon rozhodnutí odnětím nezletilé matce a předání do výchovy otci. Stěžovatelka napadla toto usnesení odvoláním. Mimo jiné v něm uvedla, že v době podání odvolání je nezletilá na své výslovné přání a se souhlasem otce opětovně u matky. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.5.2007, čj. 13 Co 327/2007-515, usnesení okresního soudu potvrdil.
Stěžovatelka podala dne 24.1.2007 (tedy před podáním ústavní stížnosti) návrh na novou úpravu práv a povinností k nezletilému dítěti (č.l. 429), o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Při jednání soudu v této věci dne 27.9.2007 účastníci uvedli, že do meritorního rozhodnutí soudu jsou schopni zvážit dohodu o kontaktech otce s nezl. Janou v době v dohodě uvedené. Otec se zavázal dceru ve stanovenou dobu převzít a po ukončení styku ji předat matce. Matka se zavázala nezletilou ke styku připravit, otci ji předat a zpět převzít (č.l. 593). Okresní soud pak nařídil usnesením ze dne 3.10.2007, čj.45 P a Nc 21/2007, P 1226/2003-594, ve věci vypracování nového posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a dospělých.
III.
K výzvě Ústavního soudu podal k návrhu vyjádření Krajský soud v Ostravě, který odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, ve kterém potvrdil napadené rozsudky Okresního soudu v Ostravě.
K ústavní stížnosti se vyjádřil i otec dítěte ing. L. Š. Uvedl, že napadené rozsudky jsou výsledkem několik let se táhnoucích nerespektování soudních rozhodnutí stěžovatelkou a označuje za lživá veškerá tvrzení matky obsažená v ústavní stížnosti týkající se chování otce k dítěti.
Soudem stanovený opatrovník nezletilé - Statutární město Ostrava -ÚMOb Ostrava-Poruba ve svém vyjádření rekapituloval vývoj sporu. Uvedl - mimo jiné - že matka nikdy při jednáních neprokázala své obavy, že otec by mohl svým chováním či jednáním poškodit nezletilou z hlediska bezpečnostního i zdravotního. Nikdy k soudu nepodala návrh na zákaz styku, nepodala na otce trestní oznámení. Jak vyplývá z geneze případu, oprávněnému rodiči - otci - bylo opakovaně bezdůvodně bráněno ve styku s dcerou. Dítě je dlouhodobě ve výhradní péči matky, bez možnosti výchovného působení otce. Opatrovník je toho názoru, že matka zaujímá dlouhodobě negativní postoj k osobě otce, nemá snahu vytvořit mezi dítětem a otcem láskyplný, smysluplný a pravidelně posilovaný vzájemný vztah. Výchovným postojem matky (stěžovatelka) může u dítěte dojít k řadě rizik, jako je např. zabrzdění a deformace emocionálního a psychosociálního vývoje .
Ústavní soud zaslal výše uvedená vyjádření stěžovatelce. Ta v replice na ně velmi podrobně jednotlivá vyjádření rozebrala a vyjádřila s nimi nesouhlas. K vyjádření opatrovníka uvedla, že je považuje v mnohých skutečnostech za účelově zavádějící. Na otce podala dvě trestní oznámení. Prvé z nich bylo odloženo, druhé nejprve odloženo a z podnětu krajského státního zastupitelství se jím orgány činné v trestním řízení dále zabývají. K vyjádření otce pak poukázala na svá vyjádření při komunikaci se soudními znalci a před soudem, založená ve spise. Uvedla, že pobyt nezletilé dcery u otce se negativně odráží na jejím zdravotním stavu, což vyplývá opět z listinných materiálů založených ve spise. K vyjádření krajského soudu prohlásila, že předložila soudu písemnou výpověď, kterou chtěla objasnit posloupnost událostí, v nichž se vyvíjela realita života dítěte. Tato možnost jí nebyla dána, výpověď nebyla čtena a soud s ní nebyl seznámen. Rovněž navrhované provedení pedopsychologických posudků bylo zamítnuto. Dále namítla nesprávné hodnocení důkazů provedených soudem.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející se zřetelem k nim a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů týkajících se svěření nezletilé dcery Jany do výchovy otci. Stěžovatelka považuje za možné nejvýše to, aby se nezletilá dcera s otcem stýkala výhradně v přítomnosti třetí osoby. Nerespektování rozhodnutí soudu odůvodňuje svou obavou o dceru.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka jen opakuje námitky, které již uplatňovala v řízeních před obecnými soudy, v řadě návrhů na vydání předběžných opatření a v odvoláních proti zamítavým rozhodnutím okresního soudu a se kterými se soudy vypořádaly. Ústavní soud neshledal v posuzované věci ani porušení základních práv stěžovatelky ani nezl. dítěte. Ze spisového materiálu vyplývá, že se soudy opakovaně zabývaly celou situací související s výchovou nezletilé Jany a opřely svá rozhodnutí o řadu důkazů. Vzaly v úvahu zejména závěry znaleckého posudku znalce z oboru pedopsychologie, lékařské zprávy, zprávy Fondu ohrožených dětí i opatrovníka - Úřadu městského obvodu Poruba, výslechy svědků aj.
Závěry, které soudy z provedeného dokazování vyvodily, nikterak nevybočují z principu, že při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte. V rámci volného hodnocení důkazů učinily závěr, že pro nezletilou je vhodnější, bude-li svěřena do výchovy otci. To, že se závěry soudů stěžovatelka permanentně nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení tvrzených ústavních práv či svobod.
Pokud okresní soud neprovedl stěžovatelkou navrhovaný důkaz dalším znaleckým posudkem, je pravda, že v odůvodnění svého rozhodnutí nepříliš přesvědčivě vysvětlil, proč takový posudek nebyl potřeba (viz str. 14 napadeného rozsudku ze dne 24.7.2006). V tomto bodě lze výtkám stěžovatelky přiznat jistou míru oprávnění; na druhé straně však nelze pominout skutečnost - podle názoru Ústavního soudu - relevantní, že Okresní soud v Ostravě svým usnesením ze dne 3.10.2007, čj.45 P a Nc 21/2007, P 1226/2003-594, vypracování nového posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a dospělých ve věci nařídil. Ústavní soud přihlédl také ke skutečnosti, že nezletilá je v současnosti po dohodě rodičů v péči matky až do meritorního rozhodnutí o návrhu na novou úpravu práv a povinností rodičů k nezletilé.
Co se týče námitky stěžovatelky, že styk nezletilé dcery s otcem opakovaně neumožnila z obavy o ni a proto je uložení pokut v rozporu čl. 10 odst. 2 Listiny, poukazuje Ústavní soud na odůvodnění napadených rozsudků, ze kterých vyplývá, že soudy se i s touto námitkou v souvislosti s posuzováním vhodnosti svěření nezletilé do výchovy otci náležitě vypořádaly. Styk nezletilé s otcem se měl realizovat na základě pravomocného soudního rozhodnutí a stěžovatelka soudu nepředložila žádné důkazy, které by odůvodňovaly ohrožení nezletilé a tudíž znemožnění jeho realizace. Stěžovatelka opakovala pouze svá tvrzení, s nimiž opakovaně argumentovala v rámci soudního řízení a které neprokázala. Nelze nevidět, že rozhodnutí soudů neustále ignorovala a před nimi otevřeně uváděla, že se jim nepodrobí. Uložením pokut - po předchozí výzvě k respektování soudního rozhodnutí - tedy soudy do žádného stěžovatelčina základního práva nezasáhly.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustily se svévolného jednání, a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelná. Není totiž úkolem Ústavního soudu, aby nahrazoval rozhodnutí obecného soudu, který bude znovu rozhodovat o úpravě práv a povinností obou rodičů k nezletilé, či aby takové rozhodnutí předjímal sám.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv, jichž se stěžovatelka dovolává, zjevně nedošlo.
Ze všech uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2007
Vojen Güttler
předseda senátu