ECLI:CZ:US:2007:1.US.971.07.1
sp. zn. I. ÚS 971/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Čechem, advokátem v Horních Dubenkách č. 145, PSČ 588 52, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 422/2006-481 ze dne 25. 10. 2006, proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 172/2003 ze dne 16. 6. 2005, proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č.j. 7 C 1095/92-432 ze dne 25. 2. 2003 a proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Jihlava č.j. PÚ-70/1/91-202/1 ze dne 13. 2. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 422/2006-481 ze dne 25. 10. 2006, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 172/2003 ze dne 16. 6. 2005, kterým byl potvrzen v napadených výrocích rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č.j. 7 C 1095/92-432 ze dne 25. 2. 2003. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatele o určení vlastnického práva jeho rodičů V. a M. V. ke dni úmrtí V. V. (tj. ke dni 19. 10. 1974) k ve výroku specifikovaným nemovitostem. Dále jeho ústavní stížnost směřovala i proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Jihlava č.j. PÚ-70/1/91-202/1 ze dne 13. 2. 2007, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatel a další účastníci řízení před pozemkovým úřadem nejsou podílovými spoluvlastníky ve výroku uvedených nemovitostí. Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle ustanovení §72 odst. 3 část věty za středníkem se za prostředek ochrany práva stěžovatele považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížností je napadeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Jihlava č.j. PÚ-70/1/91-202/1 ze dne 13. 2. 2007. Jak vyplývá i z poučení v napadeném rozhodnutí, nelze se sice proti tomuto rozhodnutí odvolat; ten kdo tvrdí, že byl ve svých právech tímto rozhodnutím dotčen, však může podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí žalobu k soudu. Tu lze ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu považovat za prostředek ochrany práva stěžovatele. Ze sdělení Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Jihlava ze dne 29. 5. 2007 vyplynulo, že proti předmětnému rozhodnutí žaloba u soudu podána nebyla. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí je tedy ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako návrh nepřípustný odmítnout.
Ústavní stížností byla dále napadena rozhodnutí obecných soudů, a to usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 422/2006-481 ze dne 25. 10. 2006, rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 172/2003 ze dne 16. 6. 2005 a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č.j. 7 C 1095/92-432 ze dne 25. 2. 2003.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení §72 odst. 4 citovaného zákona byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
V předmětné věci bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 422/2006-481 ze dne 25. 10. 2006 odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné, protože nebyly splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Podle doručenky na č.l. 484 revers soudního spisu sp. zn. 7 C 1095/92 Okresního soudu v Jihlavě bylo usnesení Nejvyššího soudu - tedy rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který měl stěžovatel k dispozici - doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 28. 11. 2006. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů uplynula v sobotu dne 27. 1. 2007; vzhledem k ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu a §57 odst. 2 o.s.ř. připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Tímto dnem je tedy pondělí 29. 1. 2007. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 13. 4. 2007, tedy zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
Vzhledem k této skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 422/2006-481 ze dne 25. 10. 2006, proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 172/2003 ze dne 16. 6. 2005 a proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č.j. 7 C 1095/92-432 ze dne 25. 2. 2003 podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2007
Vojen Güttler
soudce zpravodaj