ECLI:CZ:US:2007:2.US.1128.07.2
sp. zn. II. ÚS 1128/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lasovrcké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti K. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25.10.2005 sp. zn. 20 T 56/2005, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 20. 2. 2007 sp. zn. 13 To 529/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") a k porušení čl. 40 odst. 5 a čl. 8 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel byl v záhlaví citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným ze spáchání trestného činu znásilnění podle ust. §241 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen podle ust. §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona do věznice s ostrahou. Odvolání stěžovatele a jeho manželky bylo usnesením krajského soudu dle ust. §256 trestního řádu zamítnuto. Stěžovatel proti usnesení odvolacího soudu a proti rozsudku soudu I. stupně podal ústavní stížnost, které bylo vyhověno a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06, bylo toto usnesení zrušeno (ve vztahu k rozsudku soudu I. stupně byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná). Důvodem ke zrušení usnesení odvolacího soudu byla skutečnost, že se soud v odvolacím řízení nezabýval námitkou stěžovatele týkající se analýzy DNA a návrhem na doplnění důkazu, a tím porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.
Na základě rozhodnutí Ústavního soudu rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, o odvolání stěžovatele a jeho manželky proti rozsudku soudu I. stupně znovu, a napadeným usnesením je opět zamítl jako nedůvodné.
V ústavní stížnosti stěžovatel zopakoval své velmi podrobně rozvedené námitky vůči provedené analýze DNA, dále namítal, že gynekologické vyšetření poškozené nebylo provedeno v řádném rozsahu a nebylo dostatečně vyhodnoceno místo činu. Stěžovatel má za to, že výpověď poškozené je výrazně nepřesvědčivá a zpochybňuje ji. V ústavní stížnosti dále navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost obou napadených rozhodnutí
K ústavní stížnosti se na výzvu Ústavního soudu vyjádřily Okresní soud v Pardubicích, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové.
Okresní soud odkázal na své vyjádření k první ústavní stížnosti a zopakoval, že se vypořádal se všemi důkazy provedenými při hlavním líčení a zdůvodnil, proč nebudou provedeny důkazy, které obhajoba u hlavního líčení navrhovala. Soud uvedl, že námitka stěžovatele či jeho obhájce u hlavního líčení - ve směru naznačeném ve stížnosti - nebyla podána. Odborné vyjádření z oboru genetiky bylo hodnoceno jako jeden z podpůrných důkazů a nikoli jako hlavní a usvědčující důkaz. Okresní soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že byl nějakým způsobem krácen na svých právech a že bylo porušeno jeho právo bránit se obžalobě dostupnými důkazy, neboť v řízení byly provedeny všechny potřebné důkazy ke zjištění objektivních skutečností, na jejichž základě byl vynesen rozsudek.
Krajský soud uvedl, že názor prezentovaný v ústavní stížnosti, že v uvedeném řízení došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod, nesdílí. Podstatná část uplatněných námitek se týká tvrzení, že důkaz analýzou DNA je absolutně nepřezkoumatelný. V odvolacím řízení po zrušení rozhodnutí Ústavním soudem si krajský soud opatřil chybějící tabulku a vyžádal doplnění původního odborného vyjádření. K veřejnému jednání předvolal i policistu, který odborné vyjádření vypracoval a umožnil stěžovateli, aby podrobně tohoto policistu vyslechl a k jeho výpovědi se vyjádřil. Výsledek analýzy DNA byl ve věci pouze podpůrným důkazem, který měl podpořit výpověď poškozené.
Krajské státní zastupitelství má za to, že v dosavadním řízení byl opatřen dostatek důkazů, které obhajobu stěžovatele vyvrátily. Poukázalo rovněž na skutečnost, že stěžovatel byl v minulosti odsouzen i pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 trestního zákona i pro další trestné činy násilného charakteru, z čehož lze usoudit na jeho sklon k násilnému jednání.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, především však soudu odvolacího, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje - ve vztahu k rámci ústavněprávního přezkumu vymezenému ústavní stížností - že stěžovatel směřoval své námitky, stejně jako v první ústavní stížnosti, zejména proti provedenému důkazu DNA v dané věci, resp. proti druhé analýze DNA.
V řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 74/06 konstatoval Ústavní soud, že důkaz oběma analýzami DNA měl v dané věci povahu důkazu usvědčujícího, byť podpůrného. V tomto směru lze odkázat zejména na odůvodnění rozsudku okresního soudu (str. 9 rozsudku), z nějž je zřejmé, že se obecné soudy při svých závěrech o vině stěžovatele opíraly dílem též o závěry obou DNA analýz.
Stěžovatel ve svém odvolání uplatnil námitku a současně návrh na doplnění důkazu v tom smyslu, že genetické expertízy neprokázaly jeho vinu a navrhl, aby zpracovatel předložil k druhé analýze tabulku s alely.
Jak však vyplývalo z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a ze spisu, odvolací soud se shora uvedenou námitkou a současně návrhem na doplnění důkazu nijak nezabýval a nevypořádal se tak s nimi. Proto Ústavní soud s odkazem na svoji dosavadní judikaturu, "již sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádal s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí" usnesení odvolacího soudu zrušil.
Krajský soud tedy ve věci rozhodoval znovu a nedostatky vytýkané Ústavním soudem odstranil. Jak vyplývá z jeho usnesení, které je napadeno touto ústavní stížností, vyžádal si soud tabulku obsahující výsledky zkoumání 11 alel a doplnění dvou původních odborných vyjádření. Umožnil stěžovateli vyslechnout policistu, který odborné vyjádření zpracoval a prováděl vlastní analýzu. Po takto doplněném dokazování nepokládal odvolací soud za potřebné provádět další důkazy a s námitkami stěžovatele, který setrval na svých námitkách z původního řízení, se řádným způsobem vypořádal.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 , čl. 90 Ústavy ). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností ( čl. 83 Ústavy ). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, Praha: C. H. Beck, 1995, str. 257).
Tak tomu v daném případě není. Rozhodnutí napadená ústavní stížností nevybočují z mezí zákona, v nich učiněný závěr o vině stěžovatele je z ústavního hlediska akceptovatelný a není v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a vykonanými skutkovými zjištěními. Právo na soudní a jinou ochranu, jehož se stěžovatel dovolává, nelze vykládat jako právo na úspěch ve věci. Ústavní soud tak nedospěl k závěru, že by obecné soudy porušily některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. Za dané situace není proto oprávněn zasahovat do nezávislého rozhodování obecných soudů.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj