ECLI:CZ:US:2007:2.US.1150.07.1
sp. zn. II. ÚS 1150/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatelky A. H., zastoupené Mgr. Petrem Šivarou, advokátem se sídlem v Brně, Houškova 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2007, č.j. 44 Co 66/2007-99, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2007 a doplněnou podáním ze dne 9. 7. 2007, která i v ostatním splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, a to s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy.
Z příslušného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 5. 5. 2006, č.j. 41 C 235/99-85, nepřipustil ve smyslu ust. §95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen "o.s.ř."), změnu žaloby navrženou stěžovatelkou podáním ze dne 10. 4. 2006, neboť dospěl k závěru, že dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2007, č.j. 44 Co 66/2007-99, následně odmítl podle ust. §218 písm. c), ve spojení s ust. §202 odst. 1 písm. f) o.s.ř., odvolání stěžovatelky, aniž by byl oprávněn zkoumat věcnou stránku odvoláním napadeného usnesení soudu I. stupně a jemu předcházející řízení.
Stěžovatelka napadla shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu ústavní stížností. Namítá, že ji soud I. stupně řádně procesně nepoučil o postupu řízení tak, aby byly odstraněny vady žalobního návrhu, a jelikož je evidentně nemajetná, měl jí ustanovit zástupce z řad advokátů na náklady státu. Povinností téhož soudu bylo vyžádat si stěžovatelkou navrhované důkazy, které by - jak se domnívá - vnesly do projednávané věci zásadní zvrat. Tímto postupem jí soud I. stupně zabránil v realizaci jejích procesních práv, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu, neboť ten nevycházel a ani nemohl vycházet ze skutečného stavu věci.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Předně je Ústavní soud nucen upozornit, že podle své ustálené judikatury je vázán petitem ústavní stížnosti. Stěžovatelka v něm ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud se proto v posuzované věci zaměřil na otázku, zda ve fázi odvolacího řízení byla chráněna ústavně zaručená práva stěžovatelky.
V posuzovaném případě stěžovatelka podala odvolání, směřující proti rozhodnutí soudu I. stupně, za situace, kdy ust. §202 odst. 1 písm. f) o.s.ř. odvolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na změnu žaloby, nepřipouští. Nepřípustnost odvolání ve smyslu uvedeného ustanovení vyplývá přímo ze zákona. Ústavní soud proto konstatuje, že pokud odvolací soud takové odvolání jako nepřípustné podle ust. §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, učinil tak v souladu se zákonem a v jeho rozhodnutí nelze spatřovat projev libovůle.
Jen pro úplnost (a nad rámec výše uvedeného) Ústavní soud k námitkám směřujícím do rozhodnutí soudu I. stupně uvádí, že rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby podle ust. §95 o.s.ř. je především na úvaze příslušného obecného soudu. Do tohoto posouzení - pokud bylo odpovídajícím způsobem odůvodněno - Ústavní soud zásadně nevstupuje (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 179/2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 18, usnesení č. 22, str. 447 a násl.). Rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby, jak Ústavní soud již vícekrát poukazoval, je nadto rozhodnutím procesní povahy, které pouze vymezuje, jakým směrem se bude postup soudu dále ubírat. Nepřipuštěním změny žaloby nedochází k zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť ochrany práv (nově uplatňovaného nároku) se stěžovatelka může bezodkladně domáhat v samostatném soudním řízení (srov. např usnesení ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 734/06. Lhůta k podání ústavní stížnosti počala stěžovatelce běžet ode dne doručení usnesení Městského soudu v Brně, tj. 26. 10. 2006. Pokud by stěžovatelka měla v úmyslu směřovat svoji ústavní stížnost také proti tomuto rozhodnutí, byla by ve vztahu k němu podána opožděně (viz ust. §72 odst. 3 zákon o Ústavním soudu).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2007
Dagmar Lastovecká, v.r.
předsedkyně senátu