ECLI:CZ:US:2007:2.US.1381.07.1
sp. zn. II. ÚS 1381/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ÚAMK, a. s., se sídlem Na Strži 1837/9, Praha, právně zastoupené Janem Kalvodou, advokátem se sídlem Liborova 405/14, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 18 Co 79/2007, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006 sp. zn. 17 C 98/97, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006 sp. zn. 18 Co 355/2006, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006 sp. zn. 17 C 98/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů majíce za to, že jimi došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007 vyplývá, že stěžovatelka podala k tomuto soudu dne 29. 6. 2007 proti stejným rozhodnutím žalobu pro zmatečnost, jejíž důvody jsou totožné s důvody ústavní stížnosti, a kterou opírá o ustanovení §229 odst. 3 a 4 o. s. ř.
Ústavnímu soudu přísluší podle čl. 83 Ústavy postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d/ rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též §72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákona o Ústavním soudu"/).
Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; to neplatí pro obnovu řízení (§72 odst. 3) a mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Tím je ku standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Z uvedeného principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že byla-li proti napadenému rozhodnutí podána též žaloba pro zmatečnost, lze ústavní stížnost projednat až poté, co bude skončeno řízení o této žalobě. V daném případě, zejména se zřetelem k uplatněnému důvodu žaloby pro zmatečnost dle §229 odst. 3 o. s. ř., je nutné do tohoto okamžiku ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Povinnost vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu znamená "vyčerpat" i ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě požadovaného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (žaloby pro zmatečnost).
Odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelku nijak nepoškozuje, neboť podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (v daném případě rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost).
Za této situace pozbývá potřebného základu též návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Ze shora uvedeného důvodu proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj