ECLI:CZ:US:2007:2.US.1497.07.2
sp. zn. II. ÚS 1497/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Š., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Burešem, advokátem se sídlem v Mostech u Jablunkova, Šance 13, proti postupu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2007 č. j. 22 Ca 94/2007-6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 11. června 2007, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. června 2007, napadl stěžovatel zásah orgánů veřejné moci spočívající v tom, že ani Zastupitelstvo obce Staré Hamry, ani ředitelka Krajského úřadu Moravskoslezského kraje nesplnily své zákonné povinnosti svolat mimořádné zasedání zastupitelstva a rozhodnout o zániku mandátu zastupitelky Evy Tořové, neboť se domnívá, že jejich postupem (resp. jeho nedostatky) došlo k zásahu do jeho základních práv zakotvených čl. 21 odst. 3 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel se domáhá, z důvodů dále uvedených, aby Ústavní soud vyhověl podané ústavní stížnosti, vyslovil svým nálezem, že "Zastupitelstvo obce Staré Hamry a ředitelka Krajského úřadu Moravskoslezského kraje porušily ústavně zaručené právo stěžovatele podílet se na správě věcí veřejných v souladu s podmínkami stanovenými zákonem podle článku 21 ve spojení s článkem 22 Listiny tím, že ačkoli u členky zastupitelstva a starostky obce Staré Hamry Evy Tořové nastal důvod neslučitelnosti funkcí podle §5 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb. a tento důvod nebyl odstraněn postupem podle §5 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., nevyslovily podle §55 odst. 3 písm. c) zákona č. 491/2001 Sb., příp. podle §55 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., že mandát členky Zastupitelstva obce Staré Hamry Evy Tořové zaniká." a aby Zastupitelstvu obce Staré Hamry a ředitelce Krajského úřadu Moravskoslezského kraje zakázal pokračovat v porušení práva stěžovatele podle článku 21 ve spojení s článkem 22 Listiny. Ústavní stížnost je vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1515/07.
Ústavní stížností z téhož dne, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. června 2007, napadl stěžovatel v téže věci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2007 č. j. 22 Ca 94/2007-6, jímž se u tohoto soudu domáhal určení neplatnosti volby kandidáta, a domáhá se zrušení tohoto usnesení pro porušení čl. 21 odst. 3, čl. 22 a čl. 36 Listiny. Ústavní stížnost je vedena pod sp. zn. II. ÚS 1497/07.
Vzhledem k tomu, že uvedené ústavní stížnosti směřují proti postupu (resp. nečinnosti) orgánů samosprávy a proti rozhodnutí, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele napadající tento postup, obsah obou stížností je shodný a rovněž uvedené ústavní stížnosti se věcně týkají shodné otázky - zasažení do týchž ústavně chráněných práv (čl. 21 odst. 3 a čl. 22 Listiny a čl. 3 Ústavy České republiky), byly ústavní stížnosti usnesením Ústavního soudu ze dne 10. července 2007 č. j. II. ÚS 1497/07-12 v souladu s ust. §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. §112 odst. 1 o. s. ř., spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.
Argumentace obsažená v obou stížnostech je v zásadě totožná: stěžovatel uvádí, že byl v komunálních volbách konaných na podzim roku 2006 zvolen zastupitelem obecního zastupitelstva obce Staré Hamry, do sedmičlenného zastupitelstva byla rovněž zvolena paní Eva Tořová, která byla následně zvolena do funkce uvolněné starostky. Eva Tořová před tím, než byla zvolena starostkou, byla zaměstnankyní obce a v rámci svého zaměstnání vykonávala rovněž úkony v agendě matriční, vztahující se k území obce, agendu občanských průkazů a cestovních pasů, tedy výkon státní správy vztahující se k územní působnosti obce. Eva Tořová podala dle ust. §55 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, namísto zákonem vyžadovaného právního úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru, žádost o uvolnění ze zaměstnaneckého poměru na dobu výkonu funkce uvolněného zastupitele a dále žádost o zproštění výkonu státní správy. Nadále pak postupovala dle jí vyžádaného stanoviska Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě, který jí sdělil, že jde o možný a nikoliv protizákonný postup. Stěžovatel se přesto domnívá, že Eva Tořová zákonný požadavek nesplnila, neboť se nejednalo o "právní úkon směřující ke skončení pracovního poměru", Zastupitelstvo obce Staré Hamry však i přes dle stěžovatele jasný požadavek zákona, nevyslovilo zánik mandátu z důvodu neslučitelnosti funkcí podle §55 odst. 3 písm. c), i přes výzvu stěžovatele ke svolání mimořádného zastupitelstva tak neučinil (s odkazem na možnost využít postup podle §55 odst. 6 zákona) ani ředitel krajského úřadu.
Stěžovatel následně podal Krajskému soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhal, aby soud ve smyslu ust. §90 odst. 3 zákona č. 15/2002 Sb., soudního řádu správního, rozhodl, že volba Evy Tořové do obecního zastupitelstva obce Staré Hamry v obecních volbách konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006 je neplatná. Jak vyplývá z kopie usnesení krajského soudu žaloba byla odmítnuta dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť soud pro její projednání neshledal podmínek. Poukázal na to, že ustanovení §60 volebního zákona, a na něj navazující ust. §90 s. ř. s., které zakládají možnost domáhat se rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta a stanoví pro takový návrh podmínky, se vztahují přímo k průběhu voleb do obecních zastupitelstev, tedy ke skutečnostem časově předcházejícím vzniku mandátu člena zastupitelstva obce. S tím souvisí také velmi krátká a nepřekročitelná lhůta k podání návrhu na neplatnost voleb (či volby kandidáta). Situace, kterou stěžovatel v žalobě popsal, je jiná - k rozhodujícím skutečnostem došlo až po vzniku mandátu druhé žalované (Evy Tořové), postupem podle §90 s. ř. s. tuto situaci řešit nelze. Dle soudu nelze v daném případě postupovat ani podle §91 s. ř. s., které se zabývá ochranou ve věcech zániku mandátu, neboť stěžovatele nelze považovat za žádného ze subjektů vyjmenovaných v odst. 1 tohoto ustanovení.
Předně Ústavní soud připomíná, že ačkoliv se projednávaná materie týká voleb a volebního soudnictví, uplatněný návrh stěžovatele je ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR (§72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nikoliv opravným prostředkem určeným pro přezkum volebního výsledku podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (§85 a násl. zákona o Ústavním soudu), který se vztahuje pouze k volbě poslance či senátora. Účelem ústavní stížnosti je ochrana před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Oba zmíněné typy řízení se od sebe odlišují jak podstatou otázky přezkoumávané Ústavním soudem, tak i procesními podmínkami, jakými mohou být otázky aktivní legitimace navrhovatele, vymezení okruhu účastníků řízení, apod.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Tvrzené opominutí v jednání obce, případně ředitele krajského úřadu, v jehož důsledku u člena zastupitelstva, nikoliv však u stěžovatele, nedošlo k (dle stěžovatele) zákonem předvídanému postupu, nelze považovat za zásah do základních práv stěžovatele, a to ani ve vztahu k jeho pasivnímu volebnímu právu nebo účasti na správě veřejných věcí. Otázka mandátu člena zastupitelstva se týká pouze práv osoby, která takový mandát nabyla (resp. pozbyla), a obce zastupitelstva, k němuž se mandát váže, jako celku. Ze skutečnosti, že mandát třetí osoby nezanikl, resp. že výzvě stěžovatele ke svolání mimořádného zastupitelstva obce, na němž by věc byla projednána, nebylo vyhověno (přičemž takový postup obec i krajský úřad řádně odůvodnily), tak nelze dovozovat porušení základních práv stěžovatele. Ústavní stížnost tak lze v této části považovat za návrh podaný osobou k tomu neoprávněnou.
Ve vztahu k vedenému řízení před krajským soudem Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel byl jakožto navrhovatel v řízení před volebním soudem nepochybně účastníkem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud však musel také zkoumat, zda mohl být stěžovatel tímto pravomocným rozhodnutím nějak dotčen na svých ústavně zaručených právech. Stěžovatel se před soudem domáhal určení zániku mandátu členky zastupitelstva podle §90 s. ř. s. Toto ustanovení však zakotvuje opravný prostředek proti vadám ve volebním procesu, nikoliv skutečnostem, které nastaly po vzniku mandátu. Ochrana mandátu je přitom zakotvena následným ustanovením §91 s. ř. s., avšak aktivně legitimován k podání návrhu podle tohoto ustanovení stěžovatel není. Zákon v daném ohledu nezakotvuje žádný prostředek, jímž by se osoba, které se věc přímo nedotýká, mohla domáhat určení zániku mandátu, byť by se jednalo o kolegu - člena zastupitelstva. Na takové ochraně lze stěží hledat právní zájem, tento nelze ani dovozovat z ust. čl. 21 a 22 Listiny. Ustanovení čl. 21 Listiny totiž chrání aktivní a pasivní volební právo jednotlivce, jeho možnost volit, být volen a na základě svého ve volbách vzniklého mandátu se účastnit na správě veřejných věcí. Toto právo je právem osobním, nelze jej nijak směšovat s právem na shromažďování a na to navazující oprávnění politických stran (jež ostatně ani stěžovatel neprezentuje). Z Listiny ani jiného dokumentu, který je součástí ústavního pořádku České republiky, nevyplývá právo na ingerenci do volebních práv a následně na základě volby do zákonných povinností třetí osoby, tím méně pak na vyvolání takového procesu, jímž by bylo dosaženo zániku mandátu z voleb vzešlého.
Případnou regulérnost jednání zastupitelstva obce a následně krajského úřadu kontroluje a posuzuje obec sama, neboť k jejím pravomocem jsou rozhodnutí jejího orgánu vztažena. Tato kontrola probíhá především na úrovni kontroly politické, ve vztahu k občanům se obce pak promítá do volebního výsledku. Soudní ingerence do sporů (byť právních) mezi jednotlivými členy zastupitelstva by byla zřejmým porušením práva obce na samosprávu.
Proto ani rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nelze považovat za zásah do základních práv stěžovatele ve smyslu čl. 21 a 22 Listiny. Stěžovateli pak nebylo nijak bráněno v účasti na soudním jednání a v přístupu k soudu. Ze skutečnosti, že soud po zjištění, že není zákonný podklad pro projednání návrhu, žalobu odmítl, tak nelze dovozovat porušení čl. 36 Listiny. Naopak - bylo by porušením tohoto článku tam, kde by soud, bez zákonného podkladu na základě návrhu osoby nezúčastněné, ve věci dále jednal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2007
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu