ECLI:CZ:US:2007:2.US.2192.07.1
sp. zn. II. ÚS 2192/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Josefem Augustinem, advokátem Advokátní kanceláře v Prostějově, Hlaváčkovo nám. 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007 sp. zn. 21 Co 152/2007 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2007, č.j. P 348/88-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že odvolací soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému posouzení věci, když rozsudek soudu prvého stupně změnil pouze tak, že dlužné výživné za období od 1. 2. 2005 do 31. 5. 2007 ve výši 77 400 Kč stěžovateli uložil uhradit nejpozději do 6ti měsíců od právní moci rozsudku (rozsudkem soudu prvého stupně byl stěžovatel zavázán přispívat na výživu zletilé dcery M., počínaje dnem 1. 2. 2005 částkou 1 800 Kč, počínaje dnem 1. 9. 2005 částkou 2800 Kč a počínaje dnem 1. 7. 2006 částkou 3 800 Kč, a uhradit dlužné výživné v celkové výši 63 400 Kč nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozsudku).
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy se náležitě nezabývaly jeho osobními a majetkovými poměry. Uvádí, že bydlí v domě své bývalé družky (matky dcery) a v současné době je vedeno řízení o vyklizení bytu. V budoucnu bude muset za bydlení platit 4 -5 000 Kč, má řadu půjček, které vznikly za trvání soužití s matkou dcery. Soud při stanovení čistého měsíčního příjmu 16 000 Kč nepřihlédl k tomu, že výdělek byl dosažen díky vyčerpávající přesčasové práci, která je pouze nárazová a příležitostná. Je přesvědčen, že v jeho možnostech je přispívat na výživu v měsíčních splátkách ve výši 600 Kč. Pokud by měl být rozsudek odvolacího soudu pravomocný, stěžovatel by se dostal na hranici bídy, zatímco jeho dcera by žila v nadstandardních podmínkách. Stěžovatel, který připouští, že dceři výživné dluží, se domnívá, že by mu měly být stanoveny splátky dlužného výživného ve výši 1000 Kč. Dle stěžovatele by si měl odvolací soud uvědomit, že jej přivedl do neřešitelné a tíživé sociální situace. Rozhodnutím odvolacího soudu, se kterým stěžovatel nesouhlasí, tak došlo k porušení jeho základních práv.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Pokud se totiž stěžovatel (pouze s obecným poukazem na porušení práva na spravedlivý proces) ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru a v ústavní stížnosti přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy vypořádaly, staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud ověřil, že nalézací soud se námitkami stěžovatele (shodnými jako v ústavní stížnosti) náležitě zabýval. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, na jehož základě byl patřičně ozřejmen skutkový stav věci, opravňující soudy ve věci rozhodnout. Dostatečně byly zjištěny dosavadní osobní, majetkové a výdělkové poměry, možnosti a schopnosti obou rodičů. Stejně tak byly zvažovány potřeby zletilé dcery, zejména náklady na studium včetně pomůcek a nákladů na internátní ubytování. Dále bylo zjištěno, že stěžovatel se od 1. 2. 2005 na výživě dcery nepodílel žádným způsobem a vyživovací povinnost vůči dceři plní pouze matka. Soud v odůvodnění rozhodnutí rovněž uvedl, proč nepřihlédl k příjmům stěžovatele vyplývajícím z uzavírání pojistných smluv. Pokud jde o poukaz stěžovatele na řadu dluhů, které má vůči fyzickým a právnickým osobám a na zdravotním a sociálním pojištění, soud uvedl, že dceři nelze upřít právo na výživné s odkazem na dluhy otce, neboť vyživovací povinnost k dceři je jeho prvořadou povinností. Soud ve svém rozhodnutí také zohlednil nárůst příjmu stěžovatele a výživné pro dceru navýšil po zániku vyživovací povinnosti stěžovatele k synovi. Odvolací soud pak dostatečně zdůvodnil, proč shledal skutkové a právní závěry soudu prvého stupně za správné.
Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Námitkami stěžovatele se náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily. Za této situace, jak již bylo uvedeno, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat rozhodnutí soudů o konkrétní výši výživného, či tuto výši, případně výši splátek dlužného výživného určovat. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou totiž záležitostí obecných soudů. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Porušení základních práv nelze spatřovat ani v tom, že rozhodnutím soudu se zhorší sociální situace stěžovatele. Její případné zhoršení nezapříčinil soud, ale nadměrné a neadekvátní zadlužení a dlouhodobé neplnění vyživovací povinnosti k dceři. Ústavní soud dodává, že pokud dojde k podstatné změně poměrů u stěžovatele v důsledku navýšení úhrady za bydlení apod., má možnost požádat soud o snížení výživného, případně se může s dcerou dohodnout i na nižších splátkách dlužného výživného.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu