ECLI:CZ:US:2007:2.US.2434.07.1
sp. zn. II. ÚS 2434/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti B. S., zastoupeného JUDr. Jindřichem Paličkou, advokátem, se sídlem Fryštátská 2064/57b, Karviná, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 23 Co 462/2006-47, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Budějovická 5, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 17. září 2007 se stěžovatel v zastoupení svého právního zástupce domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 23 Co 462/2006-47, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně v části, kterým byla vedlejšímu účastníkovi řízení uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 5.625 Kč s příslušenstvím, a ohledně částky 6.300 Kč byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že byla žaloba zamítnuta. Tvrdí, že tím došlo k odepření jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se může zabývat podstatou pouze takové ústavní stížnosti, která splňuje všechny formální požadavky stanovené zákonem.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je lhůtou procesní (sp. zn. Pl. ÚS 37/93 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 9. str. 63; č. 86/1994 Sb.), a její zmeškání nelze prominout (sp. zn. I. ÚS 213/96 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 6. U. 30. str. 601). S ohledem na to, že stěžovatel napadá právní důvody rozhodnutí, proti němuž podle §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu není přípustné dovolání, je posledním rozhodnutím ve věci stěžovatele rozsudek odvolacího soudu, který stěžovatel ústavní stížností napadá.
Ústavnímu soudu je známo, že zrušení téhož rozhodnutí se stěžovatel domáhal již návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 18. května 2007, a jenž byl pro neodstranění vad odmítnut usnesením z 19. července 2007, sp. zn. II. ÚS 1289/07. Zákon přitom nepřiznává době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm žádný vliv pro posuzování včasnosti nyní posuzované ústavní stížnosti. Již jen sama tato skutečnost proto postačuje k závěru, že nyní posuzovaná ústavní stížnost je podána po zákonem stanovené lhůtě. Tento předpoklad se rovněž potvrdil vyžádaným sdělením Obvodního soudu pro Prahu 4, že napadené rozhodnutí bylo k rukám právního zástupce stěžovatele doručeno již dne 19. března 2007, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v pátek dne 18. května 2007.
Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako opožděně podanou podle §43 odst. 1 písm. b) zákona. Nevyzýval přitom k odstranění dalších vad (absence plné moci, absence kopie napadeného rozhodnutí), neboť jejich odstranění nemohlo mít na rozhodnutí vliv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj