ECLI:CZ:US:2007:2.US.247.05.1
sp. zn. II. ÚS 247/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném s předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1) M. K., 2) P. K. a 3) M. Ž., zastoupených JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem Tábor, Bělehradská 2759, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 11. 2004, čj. 7 C 16/97-307, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2005, čj. 11 Co 959/2004-320, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 4. 2005 a i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni. Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jejich základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, které mělo být porušeno nerespektováním platné právní úpravy. Dle stěžovatelů soudy rozhodly o návrhu na vydání předběžného opatření na základě smyšlených údajů navrhovatelky JUDr. V. Č., které nijak neosvědčila, čímž došlo i k zásahu do vlastnictví stěžovatelů. Stěžovatelé tvrdí, že k návrhu na vydání předběžného opatření nebyly předloženy žádné listiny, byť jsou v návrhu citovány, a soud pouze uzavřel, že nemá pochybnosti, aby tvrzením vedlejší účastnice nevěřil. Tím porušil ustanovení občanského soudního řádu i občanského zákoníku, pokud jde o vlastnictví a jeho ochranu před cizími zásahy.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 7 C 16/97, z něhož zjistil následující:
U Okresního soudu v Klatovech je pod sp. zn. 7 C 16/97 vedeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi žalobkyní JUDr. V. Č. (dále jen "vedlejší účastnice") a žalovanými M. K. a P. K. (dále jen "stěžovatelé 1) a 2)"). Předmětem tohoto řízení jsou lesní pozemky v k. ú. Malý Bor, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj na LV č. 102. Dne 9. 11. 2004 byl soudu doručen návrh vedlejší účastnice na vydání předběžného opatření, v němž tato účastnice poukazovala na to, že stěžovatelé 1) a 2) zasahují do jejího vlastnického práva tím, že provádějí těžbu dřevní hmoty bez povolení, a tedy i vědomí vedlejší účastnice, o čemž se dozvěděla dne 17. 1. 2004. Dále tvrdila, že se v r. 2000 dozvěděla o tom, že dané lesní parcely byly bez jejího vědomí zatíženy v r. 1992 omezením převodu nemovitosti v důsledku smlouvy o půjčce uzavřené právní předchůdkyní stěžovatelů JUDr. M. K.
Okresní soud v Klatovech vyhověl podanému návrhu a usnesením ze dne 9. 11. 2004, čj. 7 C 16/97-307, stěžovatelům 1) a 2) předběžně uložil povinnost zdržet se kácení a odstraňování lesních porostů na lesních pozemcích dle katastru nemovitostí č. 204, 914/2, 915, 1423, 1431, 1432, 1543/1, 1674/1, 1761, 2261, 2262, a dle pozemkové knihy č. 1668, vše v katastrálním území Malý Bor, s výjimkou kácení a odstraňování lesních porostů z důvodu ochrany lesa ve smyslu §32 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, v platném znění, v rozsahu stanoveném státním podnikem Lesy ČR, lesní správa Nýrsko, pracoviště Horažďovice. Stěžovatelům 1) a 2) dále zakázal dispozici s uvedenými lesními pozemky, zejména tyto pozemky prodat, směnit, darovat, pronajmout, zatížit právy ve prospěch třetích osob. Konečně rozhodl, že předběžné opatření zanikne právní mocí rozhodnutí věci o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že nemá důvodu pochybovat o tvrzeních vedlejší účastnice uvedených v návrhu na vydání předběžného opatření. Za této situace proto shledal, že je třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků.
Stěžovatelé 1) a 2) se proti tomuto usnesení odvolali. Souběžně s podaným odvoláním vstoupila do řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jako vedlejší účastnice na straně stěžovatelů 1) a 2) Marie Žáková, matka vedlejší účastnice a babička stěžovatelů 1) a 2), (dále jen stěžovatelka 3), která současně podala odvolání proti usnesení o vydání předběžného opatření.
Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 31. 1. 2005, čj. 11 Co 959/2004-320, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti stěžovatelů 1) a 2) zdržet se kácení a odstraňování lesních porostů na vymezených lesních pozemcích a dále ve výroku o zániku předběžného opatření potvrdil (výrok I.). Ve výroku, jímž byla stěžovatelům 1) a 2) zakázána dispozice s lesními pozemky, zejména zákaz tyto pozemky prodat, směnit, darovat, pronajmout či zatížit právy ve prospěch třetích osob, napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítl (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, vysloveným v souvislosti s vydáním předběžného opatření spočívajícího v zákazu kácení a odstraňování lesních porostů na vymezených lesních pozemcích. Poukázal na to, že mezi účastníky došlo evidentně k rozporům, o čemž svědčí probíhající spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Za dané situace proto nelze připustit, aby jednostranně docházelo k využívání společné věci. Na rozdíl od soudu prvního stupně ovšem neshledal zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu dispozice s nemovitostmi.
K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení. Okresní soud v Klatovech sdělil, že nevyužívá svého práva vyjádřit se k předmětnému návrhu a odkázal na důvody svého rozhodnutí. Rovněž Krajský soud v Plzni odkázal ohledně svého potvrzujícího výroku na důvody uvedené v napadeném usnesení. Pokud stěžovatelé dovozují, že tímto rozhodnutím byl učiněn zásah do jejich vlastnického práva, upozornil na to, že jde o opatření předběžné, kterým se neprejudikují práva účastníků, a jeho trvání je časově omezeno. Bylo vydáno za situace, kdy je třeba do vyřešení celého sporu poskytnout určitou ochranu vedlejší účastnici jako podílové spoluvlastnici předmětných nemovitostí.
Vedlejší účastnice, ač doloženě vyzvána, se k ústavní stížnosti nevyjádřila. Nesplnila ani požadavek nutného zastoupení v řízení advokátem dle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud s ní proto nejednal jako s vedlejší účastnicí řízení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k tomu, že námitky stěžovatelů tvrdí nespravedlnost řízení v souvislosti s vydáním předběžného opatření, Ústavní soud předesílá, že spravedlnost civilního procesu podle kriterií zakotvených v článku 36 odst. 1 Listiny posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlnost procesu, směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí, či po něm následují, to ovšem za podmínky, že současně je jimi přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv a svobod.
V případě stěžovatelů bylo částečně vyhověno návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil názor, že s ohledem na způsobilost některých předběžných opatření vydávaných obecnými soudy zasáhnout ústavně zaručená základní práva nebo svobody lze tato rozhodnutí výjimečně podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto. Z povahy věci ( jde o opatření, které má jen dočasný dosah, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu) však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o (ne) vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. II. ÚS 221/98, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 16, str. 171).
Aplikací uvedeného testu na daný případ Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená usnesení byla vydána příslušným soudem na základě zákona, tj. v souladu s ustanovením §102 odst. 1 ve spojení s §74 o.s.ř. Usnesení odvolacího soudu pak dostatečně uvádí důvody, na nichž je předběžné opatření založeno, a nelze je tudíž označit za rozhodnutí svévolné. Ústavní soud má za to, že jím nebyla narušena spravedlivá rovnováha mezi zájmy stěžovatelů a zájmy žalobkyně. Z celkového pohledu tak nebyly postupem obecných soudů vedoucím k vydání předmětných usnesení porušeny principy spravedlivého procesu.
Potvrzujícím výrokem odvolacího soudu nemohlo být ani zasaženo do práva stěžovatelů vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny, neboť jím nebylo rozhodováno o zákazu dispozice s předmětnými lesními pozemky (návrh žalobkyně byl v tomto směru odvolacím soudem zamítnut), ale toliko o povinnosti stěžovatelů zdržet se kácení a odstraňování lesních porostů s výjimkou jejich kácení z důvodu ochrany lesa.
Na základě uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
Dagmar Lastovecká, v.r.
předsedkyně senátu