ECLI:CZ:US:2007:2.US.2571.07.1
sp. zn. II. ÚS 2571/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Městské části Praha 2, Praha, nám. Míru 20, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem Advokátní kanceláře v Kladně, Gorkého 502, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2007 č.j. 30 Co 355/2007-16 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2007 čj. 33 Nc 850/2007-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1., čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 vyslovil svou místní nepříslušnost k řízení ve věci nařízení exekuce vyklizením nebytových prostor. Rovněž požaduje zrušení potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Obvodní soud dospěl k závěru, že podle ust. §45 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. (dále jen exekuční řád) je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má sídlo povinný. Vzhledem k tomu, že dle výpisu z obchodního rejstříku má povinný sídlo v Chomutově, vyslovil proto dle §35 odst. 2 a §105 ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu svou místní nepříslušnost. Uvedl, že ustanovení §252 odst. 4 písm. b) o.s.ř. v daném případě nemohlo být použito, neboť ust. §45 odst. 2 exekučního řádu je ustanovením speciálním. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, neboť §252 odst. 4 písm. b) o.s.ř. dopadá na místní příslušnost v řízení o výkon rozhodnutí, nikoliv na řízení exekuční, kde je místní příslušnost upravena exekučním řádem.
Stěžovatelka namítá, že v důsledku nesprávného procesního postupu soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, dle nějž se každý může stanoveným postupem domáhat práva u nezávislého a nestranného soudu, a to včetně průtahů řízení (stěžovatelka podala návrh na nařízení exekuce 12. 6. 2007, přičemž konečné rozhodnutí jí bylo doručeno až 11. 9. 2007, přičemž podle exekučního řádu by měla 15 denní lhůta pro nařízení exekuce platit pro soud prvého stupně i soud odvolací).
Došlo i k porušení práva na ochranu vlastnictví, neboť stěžovatelce bylo odepřeno právo na nařízení exekuce soudem, v jehož obvodu je její nemovitý majetek, ačkoliv občanský soudní řád takový postup umožňuje. Postupem soudů jí tak byla znemožněna obrana jejích majetkových práv před zásahem vedlejšího účastníka.
Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud exekuční řád stanoví slučitelnost s občanským soudním řádem, musí být jeho výklad prováděn ústavně konformním způsobem, aby jedna a táž otázka nebyla vykládána jiným způsobem v řízení exekučním a jiným způsobem v řízení o výkon rozhodnutí
Stěžovatelka rovněž upozorňuje, že faktickým důsledkem realizace napadených rozhodnutí jsou průtahy řízení (přeposílání spisů apod.) a další problémy např. s cestováním exekutora.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z pohledu jednoduchého práva relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení na předmětnou věc dopadají ustanovení §45, §52 odst. 1 exekučního řádu a 252 odst. 4 písm. b) o.s.ř.
Dle §45 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření nebo návrh na provedení exekuce. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo.
Dle §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Uvedeným ustanovením je založena subsidiarita občanského soudního řádu v exekučním řízení. Občanský soudní řád jako předpis subsidiární lze použít jen tehdy, když exekuční řád konkrétní úpravu neobsahuje nebo určitou oblast vůbec nereguluje. V exekučním řízení je však místní příslušnost soudů v exekučním řádu výslovně upravena odlišně od občanského soudního řádu, a proto se nelze ani s odkazem na §52 exekučního řádu dovolávat aplikace ust. 252 odst. 4 písm. b) o.s.ř. V dané věci se tedy ani nejedná o situaci, kdy je současně aplikován exekuční řád a občanský soudní řád, a kdy by případná nejasnost ohledně aplikace toho kterého ustanovení měla být odstraněna ústavně konformním výkladem, jak se domnívá stěžovatelka. Sama okolnost, že je místní příslušnost upravena odlišně v exekučním řádu a občanském soudním řádu, neznamená, že se jedná o protiústavní úpravu, která by měla být napravena extenzivním výkladem soudů, jenž by vedl k popření platného ustanovení exekučního řádu.
Ústavní soud má za to, že z výše uvedeného zcela jednoznačně vyplývá, že pokud jde o případ místní příslušnosti, exekuční řád zjevně "stanoví jinak" a subsidiární použití občanského soudního řádu, na nějž odkazuje §52 exekučního řádu, je vyloučeno. Napadená rozhodnutí obecných soudů tedy nelze považovat za rozhodnutí neústavní.
Pokud stěžovatelka poukazuje na průtahy způsobené procesním postupem soudů, je třeba upozornit na to, že k prodlevě došlo z důvodu podání návrhu u místně nepříslušného soudu, nikoliv pro nečinnost soudu. Ohledně námitky nepraktičnosti či neefektivnosti ustanovení exekučního řádu o místní příslušnosti při vedení exekuce týkající se nemovitosti, Ústavní soud zdůrazňuje, že bylo zcela na stěžovatelce, aby zvolila způsob vykonávacího řízení, tj. dle exekučního řádu či občanského soudního řádu, který bude, s ohledem na konkrétní exekuci a možnosti dané oběma předpisy, pro vymožení jejích práv nejefektivnější.
Ústavní soud s ohledem na uvedené neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Toto právo neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Z povahy věci je zřejmé, že napadeným rozhodnutím o vyslovení místní nepříslušnosti a postoupení věci místně příslušnému soudu nemohlo dojít k porušení práva na ochranu vlastnického práva.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu