ECLI:CZ:US:2007:2.US.2758.07.1
sp. zn. II. ÚS 2758/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., jíž se domáhal, aby Ústavní soud určil, "zda stanovisko správního orgánu a správního soudu není v rozporu s vyjádřením Ministerstva spravedlnosti ČR", a rovněž žádal o přiznání náhrady škody, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 10. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti postupu v průběhu exekučních řízení vedených u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 4236/2000 a E 4237/2000 a domáhal se toho, aby Ústavní soud určil, zda "stanovisko správního orgánu a správního soudu, že v exekučním řízení soud vždy zkoumá, zda jsou dány zákonné předpoklady pro výkon exekučního titulu a správní orgán je jednou ze stran před exekučním soudem, není v rozporu se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR, že soud nemá žádnou povinnost právní moc a vykonatelnost exekučního titulu z hlediska materiálního přezkoumávat."
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (k podání nebyla přiložena kopie rozhodnutí, na něž text návrhu odkazuje; stěžovatel nebyl právně zastoupen a v podání rovněž absentovala jakákoliv ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele), byl stěžovatel přípisem ze dne 30. 10. 2007 vyzván k jejich odstranění, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut.
Stěžovateli byla citovaná výzva doručena dne 1. 11. 2007. Dne 16. 11. 2007, tj. předposlední den lhůty určené k odstranění vad citovaného podání, bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění podání, v němž stěžovatel ve výzvě vytýkané vady návrhu nikterak neodstranil a pouze polemizoval s požadavkem povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem. V závěru nicméně uvedl, že si je vědom toho, že tento návrh bude odmítnut, " protože se mi nepodaří ke dni zahájení řízení opatřit si zástupce."
Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty (jak stěžovatelovo výše citované podání soudce zpravodaj kvalifikoval, byť v něm žádost nebyla explicitně formulována) nelze vyhovět. Přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude odmítnutí jeho podání pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatele nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že stěžovateli v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, což vyplývá jednak z obsahu stěžovatelova tvrzení v původním návrhu a jednak byl ve výzvě k odstranění vad o ní opětovně poučen, přičemž byl rovněž informován o možnosti podat České advokátní komoře žádost o poskytnutí bezplatné právní služby. Jelikož ani z obsahu doplnění podání nevyplývá, že by stěžovatel této možnosti ve lhůtě mu určené k odstranění vad využil či v dohledné době chtěl využít, svědčí to spíše o liknavém přístupu stěžovatele, nežli o jeho skutečné nemožnosti splnit požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti.
Pokud jde o požadavek povinného právního zastoupení advokátem, s nímž stěžovatel polemizoval, Ústavní soud jej ve své judikatuře zdůvodnil mimořádnou závažností řízení a s tím spojenou snahou zajistit kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem a garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (viz stanovisko Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS -st. 1/96).
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2007
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj