ECLI:CZ:US:2007:2.US.2784.07.1
sp. zn. II. ÚS 2784/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. M. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, se sídlem Husitská 692/3, Teplice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. července 2007, č. j. 12 Co 438/2007-31, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a 1) Města Krupka, se sídlem Mariánské náměstí 22, Krupka, a 2) M. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 25. října 2007 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. července 2007, č. j. 12 Co 438/2007-31, kterým bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. února 2007, č. j. 14 Nc 9587/2006-52, a to ve výroku II., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ve výroku III., podle nějž je povinná (vedlejší účastnice 2) povinna zaplatit stěžovateli (soudnímu exekutorovi) na náhradě nákladů exekuce částku 3.570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva podle čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to zejména tím, že "právní závěr, k němuž odvolací soud ve věci došel, je výsledkem takové interpretace aplikovaných zákonných ustanovení, která je nejen v rozporu s interpretačními pravidly právních norem a obsahem aplikovaných zákonných ustanovení, nýbrž i se samými základními principy spravedlnosti". Rozhodnutí, kterým je uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce majetkově nedostatečnému povinnému je, podle stěžovatele, zcela proti smyslu §3 exekučního řádu, tj. proti smyslu zásady úplatnosti výkonu exekuční činnosti, jež byla konstatována mimo jiné v nálezu sp. zn. II. ÚS 372/2004 (in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 38. N. 152. str. 215), a nálezu sp. zn. I. ÚS 290/05 (z 23. února 2006 in http://www.judikatura.cz/ navštíveno 31. října 2007). Napadené usnesení jej nutí provádět exekuční činnost zadarmo, resp. ohledně náhrady hotových výdajů ke své tíži, což by v důsledku mohlo vést k faktické majetkové likvidaci. Je přitom ze zákona povinen exekuci provádět, a to i když lze očekávat, že výtěžek exekuce nepostačí ke krytí jejích nákladů a dojde k zastavení exekuce pro majetkovou nedostatečnost povinného, jak se v posuzovaném případě stalo. Rozvádí, že sám §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu předpokládá jako důvod zastavení, pokud průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů. Vidí proto jako nelogické ukládat povinnému náhradu nákladů exekuce ve prospěch exekutora, neboť představuje ve svém důsledku faktické odepření práva exekutorovi a vytváří jen pohledávku nedobytnou. Podle současné právní praxe neexistuje právní jistota exekutora, že za odvedenou práci obdrží jakoukoli odměnu. Naopak dochází k tomu, že nejen neobdrží odměnu za odvedenou práci, ale navíc bude ze svého majetku financovat vymáhání cizích pohledávek. Není ale důvodu, pro který by měl exekutor nést riziko vymáhání pohledávek proti osobám, o nichž je již od počátku řízení zřejmé, že splnění povinnosti uložené exekučním titulem je velmi nepravděpodobné.
Ústavní soud se ústavněprávní konformitou řešení otázky, za jakých podmínek mohou obecné soudy, byla-li exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu zastavena, uložit buď povinnému nebo oprávněnému, aby nahradil exekutorovi náklady exekuce, již zabýval a zaujal k ní jednoznačný názor ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, jímž překonal právní názory obsažené ve stěžovatelem uváděných nálezech. V tomto stanovisku Ústavní soud konstatoval, že není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění na zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému. Tímto stanoviskem je Ústavní soud vázán i v nyní posuzovaném případě a pro stručnost na ně odkazuje s vědomím, že stěžovateli je toto stanovisko detailně známo naposledy z rozhodnutí o jeho ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 2082/07.
V nyní posuzovaném případě však nebyla exekuce zastavena z důvodu, že průběh exekuce ukázal, že majetek povinné nepostačuje ani ke krytí nákladů exekuce, jak by se z argumentace stěžovatele mohlo zdát. Ve skutečnosti byla exekuce zastavena na návrh oprávněného (vedlejšího účastníka řízení 1), jenž byl odůvodněn tím, že povinná uhradila vymáhanou pohledávku sice mimo exekuci, avšak cca jeden měsíc po jejím nařízení. S ohledem na to obecný soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že povinná procesně zavinila zastavení exekuce a z toho důvodu jí byla stanovena povinnost k náhradě nákladů exekuce stěžovateli. Rozhodnutím tak byl beze zbytku aplikován §87 odst. 3 exekučního řádu a závěry obecného soudu lze považovat za ústavně souladné.
Ústavní soud tedy konstatuje, že argumentace stěžovatele je nejen zjevně neopodstatněná s ohledem na shora uvedené stanovisko Ústavního soudu, ale je i nepřípadná s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzovaného případu.
Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu