ECLI:CZ:US:2007:2.US.2811.07.1
sp. zn. II. ÚS 2811/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. J. N., zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem v Brně, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 7 Afs 130/2006-80, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 30 Ca 402/2003, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 9. 2003, č. j. FŘ 110/7946/02-0107, a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu Brno IV ze dne 22. 7. 2002, č. j. FŘ 99209/02/291915/8369, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Finančního ředitelství v Brně, a Finančního úřadu Brno IV, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl podáním ze dne 26. 10. 2007 v záhlaví označená rozhodnutí finančních orgánů, přijatá v souvislosti s dodatečným vyměřením daně z příjmu stěžovatele, jakož i následné rozsudky vydané v rámci jejich soudního přezkumu. Tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovné postavení účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na veřejné projednání věci a vyjádření se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny, a právo na uložení daně a poplatku podle zákona dle čl. 11 odst. 5 Litiny. V podání pak podrobně rozvedl, v čem neústavnost označených rozhodnutí spatřuje.
Soudce zpravodaj musel, tak jako i v jiných případech, nejprve zkoumat, zda návrh odpovídá po stránce formálních náležitostí a předpokladů zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Protože dospěl k negativnímu závěru, obsahovou stránkou stížnosti se Ústavní soud vůbec nemohl zabývat.
Jak stěžovatel sám v podání uvedl a soudce zpravodaj následně ověřil, všechna předmětná rozhodnutí napadl již návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2007. Tímto dnem bylo u Ústavního soudu zahájeno o uvedeném návrhu - ústavní stížnosti řízení, kterému byla přidělena spisová značka IV. ÚS 2060/07. Toto řízení bylo ukončeno dne 10. 10. 2007 usnesením, jímž byl předmětný návrh odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jak vyplývá z odůvodnění usnesení, stěžovatel v původním návrhu neuvedl konkrétní ústavněprávní argumenty a pouze obecně namítl zásah do základních práv s tím, že svou argumentaci dodatečně ve třicetidenní lhůtě doplní. Protože k tomu nedošlo ani ve lhůtě více než dvakrát delší, zkoumal Ústavní soud návrh v podobě, v jaké mu byl předložen. Zásah do práv, která stěžovatel vypočetl, však po přezkoumání napadených rozhodnutí neshledal.
Výše uvedeným usnesením bylo řízení sp. zn. IV. ÚS 2060/07 o původním návrhu stěžovatele ukončeno, a jakékoliv jeho další doplňování je tak vyloučeno. Předložil-li proto stěžovatel Ústavnímu soudu nyní (do podatelny soudu doručeno dne 30. 10. 2007) podání, označené jako "Odůvodnění ústavní stížnosti", musel jej Ústavní soud posuzovat jako návrh nový. Ten sice nebyl nepřípustný pro překážku věci rozhodnuté (viz §35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nově a samostatně, ale bylo samozřejmě nutné se zabývat jeho formálními náležitostmi.
Takovou formální náležitostí je kromě jiného i zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (srov. např. usnesení IV. ÚS 248/96).
Posledním procesním prostředkem ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu byla v daném případě kasační stížnost, o níž rozhodl napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud dne 31. 5. 2007. Ústavní stížnost (IV. ÚS 2060/07) proti tomuto rozsudku a rozhodnutím jemu předcházejícím doručil stěžovatel Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2007. Ačkoliv v návrhu nyní posuzovaném neuvedl, kdy mu byl rozsudek Nejvyššího správního soudu doručen, nepotřeboval soudce zpravodaj tento údaj zjišťovat, neboť je evidentní, že se tak stalo před 8. 8. 2007. Předal-li stěžovatel posuzovaný návrh k poštovní přepravě dne 29. 10. 2007, stalo se tak jednoznačně až dlouho po uplynutí zákonné 60 denní stížnostní lhůty.
Vzhledem ke shora uvedenému soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě zákonem k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj