ECLI:CZ:US:2007:2.US.2828.07.2
sp. zn. II. ÚS 2828/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. listopadu 2007 soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. G. (S.), směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 5 Tdo 840/2007, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 8 To 6/2007, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 57 T 14/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 1. 11. 2007 doručeno stručné podání advokáta stěžovatele, v němž se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že podání vykazovalo vady jak obsahové (absence ústavněprávně relevantní argumentace a konkrétní argumentace porušením ústavně garantovaných základních práv či svobod), tak formální (stěžovatel nepřiložil ani kopie rozhodnutí, jež navrhoval zrušit), byl stěžovatel písemně vyzván k jejich odstranění ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení výzvy Ústavního soudu s výslovným a zřetelným poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut.
Právnímu zástupci stěžovatele byla citovaná výzva doručena dne 9. 11. 2007 a zástupce požádal podáním doručeným dne 19. 11. 2007 o její prodloužení o pět dní, avšak jedinou reakcí na výzvu bylo faxové doplnění argumentace, které původní advokát stěžovatele zaslal v pondělí dne 26. 11. 2007 ve 23:23 hod.
Přes výslovnou výzvu Ústavního soudu tak ústavní stížnost nebyla v prodloužené lhůtě doplněna o ústavněprávní argumentaci, nebyla zaslána kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele (§72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu"), a nebyly ani zaslány kopie rozhodnutí, na něž ústavní stížnost odkazovala a jejichž zrušení žádala. Ústavní soud není sice vázán ústavně právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však nezbavuje stěžovatele povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá (§34 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) a §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §101 odst. 1 o. s. ř.).
Šedesátidenní zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) platí striktně pro všechny stěžovatele a je dostatečně dlouhá na to, aby bylo možno předložit bezvadný návrh.
Lhůtu navíc nelze opakovaně prodlužovat cestou řízení o odstraňování vad, neboť by tím docházelo k neodůvodněnému zvýhodnění stěžovatelů podávajících nikoli řádné a včasné ústavní stížnosti, ve srovnání se stěžovateli, kteří se lhůtě beze zbytku podrobí, a třeba i v časové tísni formulují svou argumentaci, na základě níž žádají ochranu před zásahy veřejné moci.
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout, aniž by se mohl Ústavní soud zabývat podstatou věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2007
Eliška Wagnerová
soudkyně zpravodajka