ECLI:CZ:US:2007:2.US.2851.07.1
sp. zn. II. ÚS 2851/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Správy a údržby silnic Kutná Hora, přísp. org., se sídlem Cihlářská 445, Kutná Hora, právně zastoupené JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou se sídlem Andělská 300, Kutná Hora, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 25 Cdo 2771/2007, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 24 Co 77/2007, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 10. 2006 sp. zn. 8 C 874/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 11. 2007 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimiž bylo na návrh žalobce připuštěno přistoupení stěžovatelky do řízení o náhradu škody jako dalšího žalovaného.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutím soudů všech tří stupňů bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému projednání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou splněny předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti. Po tomto přezkumu Ústavní soud konstatuje, že podaný návrh je nepřípustný.
Ústavní stížnost lze podat proti pravomocnému rozhodnutí [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost teprve poté, co již byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Tento závěr Ústavního soudu vychází z jeho rozsáhlé judikatury k ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu (např. nález, sp. zn. III. ÚS 62/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 243). Podle této judikatury je ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
Jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. prosince 2003, sp. zn. I. ÚS 615/03), lze zpravidla podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat jinými prostředky nebo v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje průběh řízení a okruh jeho účastníků či nařizuje předběžné opatření, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatele.
V daném případě soudy v souladu s ust. §92 odst. 2 o. s. ř. rozhodly pravomocně o tom, že se připouští přistoupení stěžovatelky jako dalšího žalovaného do řízení. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí o zamítnutí dovolání, při takovém rozhodování soud neposuzuje otázku věcné legitimace nově přistoupivšího účastníka řízení. Tato otázka bude předmětem zkoumání až v konečném rozhodování o nároku žalobce vůči ní, tedy v řízení o věci samé.
Ústavní soud má zato, že ochranu základních práv stěžovatelky - a to včetně práv procesních - nelze chápat odtrženě od práv či povinností, o nichž je vedeno před obecnými soudy řízení. Pokud se o právech a povinnostech stěžovatelky nadále vede řízení, které doposud nebylo pravomocně rozhodnuto, nelze ústavní stížnost připustit. V nyní projednávaném případě se jedná o procesní rozhodnutí, proti němuž sice jsou přípustné opravné prostředky včetně dovolání, avšak podle názoru Ústavního soudu toto dílčí rozhodnutí soudu není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky nebo jiného účastníka řízení.
Ústavní soud nelze chápat jako supervizní instanci nad všemi procesními postupy obecných soudů, je orgánem ochrany ústavnosti, a proto je jeho eventuelní zásah možný pouze v případě, kdy nezákonný procesní postup soudu může znamenat také zásah do ústavně zaručených práv nebo svobod účastníka řízení, k čemuž v dané věci, jak bylo konstatováno, nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj