ECLI:CZ:US:2007:2.US.2870.07.1
sp. zn. II. ÚS 2870/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. listopadu 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti PhDr. H. P., zastoupené Mgr, Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem Vídeňská 635/8, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2007, č. j. 1 Co 196/2007-15, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2007, č. j. 23 C 172/2007-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily její základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Žalobou ze dne 19. 6. 2007 se stěžovatelka u Krajského soudu v Ostravě domáhala ochrany svojí osobnosti proti žalovanému - Mgr. F. Ch. Součástí této žaloby byla i žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení právního zástupce. V záhlaví citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě ve výroku I. stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků a ve výroku II. rozhodl, že stěžovatelce se zástupce z řad advokátů neustanovuje. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že v daném případě, aniž by se soud zabýval majetkovými poměry stěžovatelky, dospěl k závěru, že se z její strany, na základě jejích tvrzení uvedených v žalobě zřejmě jedná o bezúspěšné uplatňování práva, neboť je nepochybné, že by její žalobě nemohlo být vyhověno, jelikož nebyl splněn jeden ze základních předpokladů pro vznik občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby. Za této situace stěžovatelka nesplňuje jeden z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a proto nemůže být rovněž vyhověno i její žádosti o ustanovení zástupce.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení odvolání, v němž se domáhala změny rozhodnutí krajského soudu a rovněž vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Lenky Severové, a to z důvodů procesních nedostatků a dále proto, že má zato, že soudkyně má k ní negativní vztah, jehož původ stěžovatelce není znám. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením rozhodl tak, že napadené usnesení krajského soudu potvrdil, neboť se se závěry krajského soudu o bezúspěšném uplatňování či ochrany práva ztotožnil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti (postrádající ústavně právní argumentaci) uvedla, že jednáním obecných soudů byla porušena její základní práva, neboť jí byla odmítnutím ustanovit advokáta odepřena možnost doplnit skutková tvrzení s využitím odborných znalostí právně kvalifikované osoby tak, aby se mohla domáhat ochrany svých osobnostních práv. Proto s ohledem na výše uvedené navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374 - 375).
Předložené argumenty, o nichž měla stěžovatelka za to, že podporují její tvrzení o porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny, jsou v podstatě opakováním námitek, které již uplatnila v řízení před obecnými soudy a s jejichž právními závěry v rovině jednoduchého práva polemizuje i v ústavní stížnosti. Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy, jejichž rozhodnutí byla napadena, věc po právní stránce hodnotily a právní normy aplikovaly s ohledem na ústavní principy prozařujícími do oblasti civilního práva a v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny. S námitkami stěžovatelky se jak Krajský soud v Ostravě, tak i Vrchní soud v Olomouci řádně vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Samu okolnost, že těmto námitkám odvolací soud nepřisvědčil, neboť se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný a napadená rozhodnutí proto neporušila základní práva stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2007
Jiří Nykodým
předseda senátu