ECLI:CZ:US:2007:2.US.525.05.1
sp. zn. II. ÚS 525/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 24/2005-25, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 27. 9. 2000, č. j. 110-1713/2000-0106, a rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 9. 9. 1999, č. j. FÚ 47339/99/338920/7038, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností, která směřuje proti v záhlaví označeným rozhodnutím správního soudu a územních finančních orgánů, vydaných ve věci žádosti stěžovatele o vrácení přeplatku na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 1.735.339 Kč. Stěžovatel se jimi cítí poškozen na svých základních právech zaručených Listinou základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 a 38, a navrhuje proto jejich zrušení.
Jak vyplynulo z textu stěžovatelova podání a z obsahu napadených rozhodnutí, Finanční úřad v Uherském Brodě uvedenou žádost o vrácení přeplatku na dani zamítl a stejně naložilo Finanční ředitelství v Brně s následným odvoláním. Proti zamítavému rozhodnutí finančního ředitelství podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 6. 8. 2003, č. j. 30 Ca 504/2000-47, žalobě vyhověl a rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. Na základě kasační stížnosti podané finančním ředitelstvím však věc projednal Nejvyšší správní soud, který rozsudek krajského soudu zrušil. V následném řízení pak Krajský soud v Brně, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, stěžovatelovu žalobu zamítl.
Jak bylo v návrhu poznamenáno a Ústavním soudem následně ověřeno, proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal stěžovatel dne 3. 8. 2005 dle poučení, obsaženého v tomto rozsudku, kasační stížnost. Činil tak z opatrnosti, neboť on sám je přesvědčen, že soudní řád správní mu žádný další procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje.
Ústavní soud vyčkal s posouzením věci do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť není žádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci (Nejvyšší správní soud) a zároveň i Ústavní soud.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 24/2005-25, rozhodl rozsudkem ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 35/2006-53, tak, že kasační stížnost zamítl.
Ústavní soud zjistil, že v době, kdy Ústavní soud z výše uvedeného důvodu nepřezkoumával ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 24/2005-25, a jemu předcházejícím správním rozhodnutím, podal stěžovatel dne 16. 8. 2007 novou ústavní stížnost, kterou napadl též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 35/2006-53, tedy proti rozsudku, kterým bylo rozhodováno o kasační stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí napadenému nyní posuzovaným návrhem.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu zamítl, je zřejmé, že kasační stížnost byla přípustná a stěžovatel v době podání ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Za procesní situace, kdy stěžovatel podal proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 35/2006-53, ústavní stížnost, má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení o této ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2153/07.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2007
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj