ECLI:CZ:US:2007:2.US.627.07.1
sp. zn. II. ÚS 627/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. H., zastoupeného Mgr. Petrem Pazderou, advokátem, se sídlem Opletalova 1535/4, 110 Praha 1, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 1 Ko 350/2006-728, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2006, č. j. 92 K 1/99-745, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. prosince 2006, č. j. 92 K 1/99-745, jsa vázán předchozím měnícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 1 Ko 350/2006-728, kterým Vrchní soud v Praze zprostil Ing. Josefa Veselého funkce správce konkursní podstaty úpadce Marit, s. r. o., přičemž zdůraznil, že soud prvního stupně nebude při ustavení nového správce vázán usnesením schůze věřitelů, rozhodl tak, že novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil JUDr. Josefa Měchuru a dosavadnímu správci Ing. Josefu Veselému uložil, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení předal nově ustavenému správci svoji funkci. Nového správce ustavil podle §8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"), a v souladu s §34 odst. 1 a 2 vyhl. č. 37/1992 Sb. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že nový správce je advokátem a osobou zkušenou s vymáháním majetkových hodnot do konkursní podstaty ke prospěchu všech věřitelů.
Za tohoto stavu podal stěžovatel proti měnícímu usnesení Vrchního soudu v Praze a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2006, č. j. 92 K 1/99-745, ústavní stížnost, v níž namítá porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel nesouhlasí především s tím, že soudy rozhodly o ustavení nového správce konkursní podstaty, aniž by respektovaly usnesení schůze věřitelů, kteří jednoznačně vyslovili, kdo má být novým správcem ustaven.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení, či tu kterou materii. Pravomoc Ústavního soudu směřuje [za splnění dalších podmínek stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci, a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je potom nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění po jeho novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb., účinným ke dni 1. dubna 2004, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu o ustavení nového správce konkursní podstaty, tedy proti procedurálnímu rozhodnutí, které je jedním z mnoha v rámci konkursního řízení, není konečné, a nemusí mít žádný vliv na celkový výsledek konkursního řízení, přestože řeší poměrně závažnou otázku. S touto skutečností souvisí i to, že proti ustavení nového správce není přípustné odvolání. Nárok na instanční přezkum v rámci civilního řízení nespadá pod právo na spravedlivý proces a není vyžadován ani Evropským soudem pro lidská práva. Zde je třeba mít rovněž na zřeteli, že řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotně právní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak, než ex post a v rámci přezkumu vydaného konečného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo. Napadené soudní rozhodnutí svým obsahem ani tvrzeného zásahu do základních práv či svobod stěžovatele schopno není. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o rozhodnutí procesní povahy, které nelze klást na roveň rozhodnutím ve věci samé, zasahujících do základních práv či svobod jednotlivce, jejichž dopad nelze odstranit jinak, nežli ústavní stížností (srov. nález č. 78, uveřejněný ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Na základě výše uvedených skutečností proto soudci zpravodaji nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 22. listopadu 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj