ECLI:CZ:US:2007:2.US.659.06
sp. zn. II. ÚS 659/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného Mgr. Evou Neradilovou, advokátkou Advokátní kanceláře vHodoníně, Velkomoravská 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2006 sp. zn. 38 Co 248/2006 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 3. 2006 č.j. 7 C 707/2000-222, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými byl zavázán k úhradě nákladů řízení státu v částce 1 096 Kč (znalečné za ústní podání posudku).
Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného spisu Okresního soudu v Hodoníně Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2003 byla zamítnuta žaloba stěžovatele (v řízení u obecných soudů žalobce), jíž se vůči žalované domáhal zaplacení částky 10 000 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle výsledku sporu dle §142 a §146 o.s.ř. a stěžovateli bylo uloženo zaplatit náklady řízení úspěšné žalované a náklady řízení (znalečné) České republice. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2005, dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Dne 9. 3. 2006 bylo vydáno usnesení, jímž byl stěžovatel dále zavázán k zaplacení částky 1 096 Kč, která představovala znalečné za ústní podání znaleckého posudku, o níž nebylo ani v jednom z předchozích rozhodnutí rozhodováno. Odvolání nebylo vyhověno a usnesení soudu prvého stupně bylo potvrzeno.
Stěžovatel namítá, že on sám vypracování znaleckého posudku nenavrhoval a potřeba vypracování znaleckého posudku nebyla vyvolána jeho jednáním. Stěžovateli byla uložena povinnost nahradit státu náklady znalečného související s ústním podáním znaleckého posudku, přestože k tomuto podání z důvodů náhlé zdravotní indispozice soudkyně dne 9. 1. 2003 nedošlo. Ačkoliv soud své rozhodnutí ve věci samé opírá i o znalecký posudek, stěžovatel neměl možnost klást znalci otázky a uplatnit své námitky proti znaleckému posudku. Bylo mu tak upřeno právo na spravedlivý a řádný proces a porušena zásada rovnosti stran. Stěžovatel je přesvědčen, že na něm nelze spravedlivě považovat náhradu nákladů řízení, které svým jednáním nezavinil.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Hodoníně z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že převážná část námitek směřuje proti vedení řízení při rozhodování soudu ve věci samé a nikoliv proti usnesením napadeným ústavní stížností. Pokud stěžovatel trval na možnosti klást znalci otázky a možnosti ústně uplatnit námitky, bylo namístě se tohoto práva dožadovat v rámci řízení ve věci samé a nikoliv až v souvislosti s rozhodováním o úhradě znalečného. Pokud jde o obecně vyjádřený nesouhlas s tím, že vůbec došlo k vypracování znaleckého posudku, Ústavní soud pro úplnost dodává, že je to právě obecný soud, který v každé fázi řízení váží, jaké důkazy vzhledem k navrhovanému petitu je třeba provést, případně zda je nutné dokazování doplnit.
Ústavní soud dále ověřil, že při rozhodování o nákladech řízení, které vznikly státu v souvislosti s podáním znaleckého posudku bylo ze strany obecných soudů aplikováno příslušné ustanovení upravující danou problematiku, tj. ustanovení §148 odst. 1 o.s.ř., které jednoznačně stanoví, že stát má vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu (pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků).
Ústavní soud má navíc zato, že zjevná neopodstatněnost návrhu vyplývá již z materiální stránky věci. V tomto konkrétním případě, kdy se jednalo o spor vyvolaný stěžovatelem (jako žalobcem), který ve sporu nebyl ani částečně úspěšný, soudem uložená povinnost uhradit státu náklady v částce 1 096 Kč není způsobilá přivodit mu závažnou újmu, a nelze proto dovodit, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Ostatně výše předmětných nákladů řízení je nižší než hranice, která i v rámci jednoduchého práva umožňuje označit spory o tyto částky za spory bagatelní, u nichž např. z hlediska dostupných opravných prostředků není soudní ochrana poskytována v plné síle [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §202 odst. 2 o.s.ř.].
Ustavní soud tedy shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích (např. I.ÚS 623/04, III. ÚS 530/03), v nichž se zabýval otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky, konstatuje, že jeho úkolem je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, §72 odst. 1 písm. a) zákona]. O takový případ se v projednávané věci evidentně nejedná, neboť napadená rozhodnutí nejsou z kvantitativního hlediska způsobilá porušit ústavně zaručená práva stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu